Pásmo dětí (Půlnoční bohoslužba) 24. prosince 2007
Koledy a vánoční písně (Půlnoční bohoslužba) 24. prosince 2007
Vánoce jsou pro všechny. Jsou to svátky, které promění velká i malá města, vyruší z každodenních aktivit bohaté i méně bohaté rodiny. Nezáleží na tvém postavení, Vánoce nemají preference. I nevelké Litice u Plzně dýchají sváteční atmosférou, a právě dnes, po štědrovečerní večeři, když už všichni rozbalili své vánoční dárky, ozývá se Liticemi hlas zvonů kostela sv. Petra a Pavla. Vše je již připraveno: před kostelem je bohatě nazdoben osmimetrový smrk a pod ním „betlémská chýše“, nad rozpálenými polínky kotlík, u něj svatá rodina, pastýř a několik ovcí a bílá koza, zapůjčené od manželů Bukovských z místní Zoofarmy.
V deset hodin P. Alvaro Grammatica zahajuje již tradiční vánoční bohoslužbu. Koledy středověké i moderní, známé melodie v několika jazycích se nesou gotickým kostelem pod vedením paní učitelky Štěpánky Liškové. Zpívá místní sbor, který se na tento okamžik připravoval dva a půl měsíce týdenními zkouškami v sále komunity Jan Křtitel. Kostel je plný, mnoho dospělých i dětí se zapojuje do programu, ale ještě více je nás, kteří jsme zde v očekávání, snad jakoby lahůdky štědrovečerního stolu a všechny obdržené dary úplně nenasytily naši touhu po dobrém a krásném. Paní vychovatelka Petra Bernadová z družiny Základní školy v Liticích je nyní vpředu, usmívá se a dává znamení svým dětem. Dlouhé recitované pásmo o narození dítěte Ježíše v městě Betlémě předvádějí znamenitě, důrazně a zřetelně až do posledních řad proniká k přítomným zvolání: „Pojďte se všichni podívat, narodil se nám Mesiáš!“ Andělé i tři králové, svatá rodina s pastýři a Herodes se svým doprovodem, ti všichni jsou tuto noc přesvědčivými svědky této mimořádné události.
Večer utíká rychle, zastaví se však v okamžiku, kdy otec Alvaro vezme do rukou malou lampičku s betlémským světlem a vyzve každého z nás, abychom si dnes večer vzali to, co pro nás stědrý Bůh připravil. Co by to mělo být? Na první pohled takové nic, malá lampa s ještě menším světýlkem, které ale prý osvítí náš příští krok, světýlko víry, které není závislé na životních okolnostech, ale má schopnost nás vést ke štěstí, k naplnění toho báječného, co pro nás náš dobrý Bůh připravil. Ale co to je světýlko víry a jak ho mám používat? Je to jako s láskou, vysvětluje otec Alvaro. Je těžké někomu vysvětlovat, co to je láska, ale každý víme, co to pro nás znamená, když nám někdo řekne: Mám tě rád. A stejné je to i s vírou. Možná nedokážeme definovat, co to víra je, ale stačí nám vědět, že když potřebujeme, můžeme říci: Pane, pomoz mi. Mít toto světlo před sebou, dodává otec Alvaro, znamená mít odvahu věřit, že Pán nikoho neupřednostňuje, ale přichází na pomoc všem, kteří to potřebují. Vím, že to je ten dárek, po kterém jsem i já toužila tyto Vánoce, na který určitě čekali mnozí z nás. Náhlé radostné chvění zaplavuje srdce, na obličejích se objevují nové úsměvy naděje.
Až skončí tato bohoslužba, vrátíme se bohatší, než jací jsme přišli, s dárkem, který nezevšední a nezestárne. A večer se opravdu chýlí ke konci, taneční skupina mladých z komunity jakoby navázala na slova otce Alvara a předvádí proměnu tápajícího člověka, který nachází Světlo ve svém životě. A pak už jen slova rozloučení, vánočních přání a samozřejmě pozvání k tradičnímu svařenému vínu a horké čokoládě. Domů se nám proto moc nechce, však to taky není nutné, proč nepostát ještě chvíli s přáteli, do našich domovů pak společně poneseme pomyslné lampičky s rozžatým světýlkem víry, které ač třeba malinké, přece jen stačí k osvícení našich dalších kroků.
-mlh-