Letos jsme s dětmi na přelomu července a srpna zavítali na Prusiny. Za pokřiku: „Hurá, jsme tady!“ se ozvala obrovská rána praskajících balónků. Následovaly hry na seznámení a všichni jsme byli velmi napjati. Tajemství lví jámy nás nenechávalo v klidu. Ale pěkně po pořádku.
Nejdřív jsme spolu s Danielem přijali pozvání na dvůr krále Nebúkadnesara a byli jsme oděni do Danielova pláště. Netrvalo dlouho a tento nový šat nám chtěli ukrást tři nepřátelé, kteří vtrhli na naše území. Nezalekli jsme se a aktivovali jsme naše vodní bomby. Na to, jak to dopadlo, budou ti tři dlouho vzpomínat – možná, že jsou mokří ještě dnes :-).
Sílu jsme čerpali z každodenní modlitby a společné chvály, táborem se neustále ozývalo: „Nebudu se bát, nebudu se bát, Ježíš mi dává sílu!!!“ Takto jsme byli připraveni na každou překážku, ty na sebe nenechaly dlouho čekat.
Král na doporučení svých závistivých rádců vydal nařízení, že se každý musí poklonit zlaté soše, kterou nechal postavit. Díky tomu, že jsme nebyli sami, společnými silami jsme se dokázali postavit tomuto královu rozkazu a přiznali jsme se ke svému Bohu. Za bojového pokřiku jsme sochu roztrhali na cucky. Náš bratr Peťo se s námi podělil o úžasné svědectví o tom, jak on dříve ve svém životě sloužil zlaté soše a jak ho Pán osvobodil z tohoto otroctví.
Za neuposlechnutí králova rozkazu a odmítnutí sloužit modle nás stihl krutý trest. Král nás za tuto opovážlivost nechal hodit do ohnivé pece, sedmkrát víc rozpálené než jindy. Báli jsme se, ale všechny strachy, které nás pronásledují, jsme napsali na lístek. S důvěrou v Boží slovo: „Doufej v Hospodina celým srdcem, na svoji rozumnost nespoléhej“, jsme v podobě postaviček z alobalu skočili do ohnivé pece i se svými strachy. Strach shořel, my jsme zvítězili! Tábor vrcholil tím, že jsme byli rozhodnutím krále Darjaveše vhozeni do lví jámy, ovšem nikdo z nás se za vítězného pokřiku: „Bůh je se mnou, nebojím se!“ nezastavil ani před touto nástrahou, a tak jsme byli zachráněni!
Bylo by ještě mnoho co psát: stínové divadlo, spousta jiných her, mnoho pěkných zážitků… Vše nakonec krásně shrnul Martin při závěrečné mši: „Tajemství každé lví jámy, tj. jak překonat všechny naše problémy, tkví v tom – nebýt sami, ale mít kamarády, za kterými můžeme jít a společně se modlit. A tak v Pánu vždycky zvítězíme!“
PaM Hovjačtí
Daniel, Daniel – velkou víru, sílu měl.
Odvážně všem ukázal,
kdo je Bůh a pravý Pán.
Jak to vlastně dokázal,
že zůstal lvy nesežrán?
Fotografie
