Roztančené podzimní listí, které pokrývalo dvůr litické fary, řídil svým lehkým dechem jako taneční mistr svěží podzimní vánek, takže pod jasnou oblohou, ozářenou sluncem babího léta, navozovalo atmosféru skutečného Lesního království, které se chystá na velký podzimní bál… Nějak takto bychom mohli začít vyprávět o sobotě 8. října, na kterou jsme připravili naši velkou podzimní pohádku O skřítku Podzimníčkovi a víle Vodnici. Jenže – bylo to trochu jinak. Dřív než náš ranní zvonec, probudil nás hustý déšť, který bubnoval na římsy našich oken. Po dlouhém rozednívání jsme pak viděli jen nízké tmavé mraky, jak se převalovaly na obloze doširoka dodaleka. A zrovna dnes, když jsme potřebovali hezké počasí, aby děti, které se na pohádku příjdou podívat, mohly pomáhat kouzelným postavám zachraňovat Lesní říši. Na ni se měl proměnit náš dvůr a zahrada. Naše modlitby nabyly na intenzitě – ať je třeba pošmourno, ale hlavně ať neprší, Pane, kéž se tak stane! S touto vírou jsme dopoledne absolvovali generální kostýmovou zkoušku. Po obědě přijela naše milá paní Nosková a začala nás svými líčidly proměňovat ve víly, skřítky, dědečky, zvířátka a samozřejmě nesměli chybět Jejich Veličenstva, vladař Lesní říše a Zimní královna. S napětím jsme očekávali příchod dětí. To se záhy proměnilo v radost, když jsme viděli, kolik se jich k nám vypravilo i s rodiči! Krátce před čtvrtou odpolední hodinou zazněl zvonec – a pohádky byl začátek. Skřítek Podzimníček začal roznášet královské depeše všem bytostem Lesní říše, aby se dali do příprav na podzim, jenže začal, chudák, u víly Vodnice, rozmarné a pyšné, toužící stát se královnou. A ta milého Podzimníčka začarovala do pařezu, protože jí nechtěl dát svou paletu s barvami podzimu, kterými si Vodnice chtěla vybarvit své svatební šaty. A bylo zle! Listí zmodralo, jablíčka, hrušky i švestky zůstávaly pořád zelené, květiny pořád kvetly, ptáci neodlétali – zkrátka, nikdo neměl podzim. A Zimní královna tu bude co nevidět – všechno pomrzne a zahyne! Ještě že tu jsou přátelé! Studánková víla s pomocí dětí ze sousedního království se nezalekli žádných překážek a vydali se Podzimníčka zachránit. Vysvobození ze zakletí nebylo vůbec jednoduché a musely jim pomoci všechny přítomné děti, ale vše se zdařilo! Láska a přátelství zlomily moc třináctého kouzla, Podzimníček se vrátil a vše dobře dopadlo. A co víc Podzimníček, víla i děti se u krále přimluvili za Vodnici, aby nebyla za trest zavřená navěky v podzemí, a tak ji král proměnil v pramen, aby byla užitečná aspoň jako voda. Všichni společně pak roztančili náš sál Betlém – vždyť dobro zvítězilo nad zlem! A počasí? Pán se oslavuje v každém okamžiku našeho života – před půl čtvrtou rozehnal mračna, vyjasnilo se a poté, co skončila pohádka a děti odešly domů, mraky se nad naše „Lesní království“ znovu vrátily. My jsme ze sebe vydali to nejlepší, ale něco prostě ve svých rukách nemáme. Tam nastupuje On se svou mocí a silou. Díky, Pane, za tento Tvůj dar, který umocnil radost a nadšení všech, kteří sobotní pohádkovou výpravu do Lesní říše uskutečnili.
Vlaďka
Skřítek Podzimníček
Fotografie
