I tento rok na začátku července proběhlo v Dobřanech setkání pro mladé manželské páry. Byl to čas společného sdílení se, bytí pospolu a modlitby. Čas, který většina manželů díky svému vytížení obvykle moc nemá. Starosti všedního života, každodenní práce a věnování se dětem nám moc neumožňuje na chvíli se zastavit, být jako manželé spolu a sdílet, co je v našem srdci. Proto bylo toto setkání pro většinu z nás velmi vzácné a občerstvující. V průběhu zaznělo několik přednášek, kdy si páry mohly uvědomit, že jsou Bohem stvořeni jeden pro druhého a že jsou si vzájemným darem. To, co nám pomáhá se takto vidět, je společná modlitba, díky níž také lépe zvládáme řešit různé situace, protože Pán je ten, kdo proměňuje naše srdce. V manželství je velmi důležité si odpouštět a být k sobě milosrdní. To jsou základní aspekty, které nás uzdravují a sjednocují a vytvářejí v manželství prostředí, kde se oba cítíme přijati, a tak si můžeme vzájemně otvírat svá srdce a vést dialog plný lásky a úcty. Měli jsme také příležitost se sdílet i s ostatními páry a vzájemně se povzbuzovat do situací, které prožíváme. Byly to pro nás všechny dny přátelství, obnovy a povzbuzení.
(Martin a Eliška)
Chtěli bychom se podělit o svou zkušenost, která se vztahuje už k setkání pro manžele z minulého roku 2020. Jsme manželé osm let a oba dva jsme cítili, že naše manželství je značně unavené. Zvlášť před kurzem v loňském roce jsme prožívali velkou poušť a naráželi na řadu problémů a překážek, které jsme nebyli schopni společně překonat. Přestože jsme se ze všech sil snažili, nebylo možné za problémy udělat tlustou čáru, vzájemně si odpustit a vnímat toho druhého jako dar. Na kurz jsme dorazili skeptičtí a téměř s nulovou vírou, že se něco v našem manželství může změnit, protože naše dřívější pokusy v podstatě nikam nevedly. Jako první bod programu byla osobní modlitba manželů. S pochybami a v určitém negativním rozpoložení, že čas na kurzu je pro nás zbytečný, jsme se společně začali modlit. Otevřeli jsme Bibli, začali číst a Pán k nám promluvil velice jasně a konkrétně skrze verše z listu Židům (10, 23-25): „Držme se neotřesitelné naděje, kterou vyznáváme, protože ten, kdo nám dal zaslíbení, je věrný. Mějme zájem jeden o druhého a povzbuzujme se k lásce a k dobrým skutkům. Nezanedbávejte společná shromáždění, jak to někteří mají ve zvyku, ale napomínejte se tím více, čím více vidíte, že se blíží den Kristův.“
To nás hodně zasáhlo! Vnímali jsme, že Pán chce udělat něco velkého v našem manželství. S pokorou jsme proto slovo přijali a rozhodli se otevřít Pánovu působení. Během manželského setkání jsme vyslechli několik důležitých témat, která nás vedla k zamyšlení, vzájemnému dialogu a následně ke vzájemnému přijetí. Klíčovým tématem pak byla důležitost společné modlitby manželů, díky které Pán působí, sjednocuje manžele, uzdravuje je a upevňuje jejich vztah. Pocítili jsme, že to byl náš velký nedostatek, protože jsme se modlili nepravidelně a spíš každý sám než spolu kvůli různým okolnostem. Proto jsme se na kurzu rozhodli udělat radikální změnu v našem manželství. Rozhodli jsme se každé ráno vstávat mnohem dřív a začít nový den s Pánem společnou modlitbou. Nebylo to pro nás jednoduché, ale naše rozhodnutí vytrvat – navzdory každodenní únavě – nás vedlo dál. Takto jsme společně prošli celým rokem do dalšího setkání pro manžele. Popravdě jsme doufali, že se díky společné modlitbě a Pánovu působení v našich životech problémy promění a vyřeší. Když jsme se chystali na druhý kurz a ohlíželi jsme se za uplynulým rokem, měli jsme spíš pocit, že potíže kolem nás zůstaly a některé se dokonce prohloubily. Pán nám ale pak ukázal, že jsme to byli hlavně my sami, které proměnil, že naše manželství začalo znovu vzkvétat, že jsme najednou měli radost, že nás Pán spojil v jedno a že můžeme kráčet společně navzdory jakýmkoli překážkám. A to bylo pro nás mnohem víc! Uvědomili jsme si, že s obtížemi se budeme potýkat pořád, ale že to nejdůležitější, co pro nás Pán udělal, bylo, že proměnil naše srdce. A že tento zázrak mohl udělat jen ON sám. Tak jsme opravdu zakusili, že „Nestaví-li dům Hospodin, nadarmo se namáhají stavitelé. Nestřeží-li město Hospodin, nadarmo bdí strážný“ (Ž 127, 1).
A abychom nezapomněli… krásným a radostným svědectvím pro nás byla také naše pětiletá dcera, která začala vnímat, že Pán Ježíš je naší společnou pevnou skálou, o kterou se můžeme opírat každý den. Své starosti začala i ona odevzdávat do Pánových rukou a modlila se stejně jako my, když se cítila „v krizi.“ 😊
Děkujeme Pánu za tento úžasný dar!
Aleš a Veronika (s Amálkou)
