Těšíme se na Vaše svědectví 🙂
Letošní tábor ve Zlobicích byl prostě úžasný. Po dlouhé době jsem měl možnost vidět většinu svých starých přátel, za což jsem opravdu moc rád, a taky jsem poznal spoustu nových skvělých lidí. Kdybych měl popsat, co se mi líbilo nejvíc, bylo by to pro mě těžké, protože jak už jsem jednou řekl, celý tábor byl naprosto úžasný. Líbí se mi styl, jakým mladí chválí Pána, líbí se mi společenství, které jsme tam společně vytvořili, líbí se mi program, který pro nás byl nachystaný, zkrátka nemělo to chybu. Co se mě v celém týdnu nejvíce dotklo, byl přístup, jakým se tam k sobě všichni chovají i přes věkové nebo jiné rozdíly. V každém účastníkovi nebo vedoucím tábora jsem nalezl přítele, který mě vždy vyslechne a podá mi pomocnou ruku. Tak bych vám všem chtěl touto formou vyjádřit dík za nádherný týden plný skvělých a nezapomenutelných zážitků.
Ondra T.
Tenhle tábor byl pro mě opravdu výjimečný, protože jsem se ho poprvé účastnila jako vedoucí skupinky. Už delší dobu jsem nosila v srdci touhu sloužit mladým, takže tato zkušenost byla pro mě vlastně splněným přáním. Nejkrásnější na tom všem bylo vidět, jak se Ježíš dotýká srdcí mladých a jak je proměňuje. Děkuji vám všem za vaše přátelství a hlavně děkuji Pánu za toto vše, co mezi námi za ten týden vykonal.
Celý tento tábor na mě silně zapůsobil, protože jsem prožil setkání s Bohem. Už první den jsme pocítili Pánovu přítomnost, která se pořád prohlubovala. Všechna témata byla zaměřena na následování Pána a plnění Jeho vůle. Zdrojem nám byla kniha Tobiáš, ze které jsem čerpali celý tábor.
Byly to jedny z nejkrásnějších momentů, které jsem prožil jak v Koinonii, tak v celém mém životě.
Na letošní tábor jsem se neskutečně těšila; jednak jsem věděla, že je konečně blíž, a rovněž, že tam budou lidé, které jsem dlouho neviděla. Hodně se mi líbilo, když byla animace a lidi se chodili dívat, protože bylo jasné, že je naše přátelství, jak řekla Lenka, přitahuje. Tentokrát jsem opět cítila Pánovu přítomnost a můžu vám říct, že to je nepopsatelně krásný pocit. Cítila jsem, že si mě Ježíš povolává pro evangelizaci, a to i přesto, že za sebou nemám žádný kurz; jak jinak bychom ostatně probudili svět? Pánu jsem vděčná hlavně za nová přátelství, která mi dal. Každý den si opakuju toto motto: „Zapomínaje na to, co je za mnou, upřen k tomu, co je přede mnou, běžím k cíli.“ I s ním se mě dotkl příběh o Tobiášovi, který i přes všechny překážky důvěřoval Pánu. Chci být stejným požehnáním pro svou rodinu i pro přátele kolem sebe, a věřím, že s Pánem to zvládnu.
Rosie
Na táboře pro mladé jsem byla poprvé a musím přiznat, že než jsme dorazili do Zlobic, měla jsem trochu strach z toho, že to nebudu zvládat, ale naštěstí jsem se mýlila!
Ostatní mě přijali s takovou vřelostí, že už to snad více nešlo. Hned jsem si to tam celé zamilovala. Poznala jsem úžasnou partu lidí a začala vnímat Pána všude kolem nás.
Moc se mi líbily animace, protože jsem nikdy neviděla tolik mladých lidí chválit Ježíše celým svým srdcem tak upřímně. Tyto chvíle byly pro mne nejemocionálnějšími. Mohla jsem plakat, aniž bych se za to styděla, a chválit Hospodinovo jméno.
Také jsem si velmi užívala dynamiky, které jen posilovaly přátelství v naší skupince, která byla mimochodem úžasná. Už při prvním úkolu jsme si museli maximálně důvěřovat, a tak se postupně z jednotlivých členů stala jedna skvělá parta. Táhli jsme za jeden provaz, ať už se dělo cokoli, a vždycky se navzájem povzbuzovali.
Díky tomuto táboru jsem naprosto odevzdala své srdce Ježíši a taky získala spoustu skvělých přátel. Děkuji Pánu za tu možnost prožít tak požehnaný týden!
Julča
Na táboře ve Zlobicích jsem byl poprvé. Bylo to tam pěkné. Už při první modlitbě jsem pocítil silně přítomnost Pána a po celý tábor vnímal působení Ducha svatého.
O přátelství na táboře: Ve skupince se mnou byli Honza, Tereza, Julča, Rousi, Barča, Kryštof a Viktor. Bylo to fajn, spolupráce, vše… Na konci jsme měli moc pěkné sdílení o přátelství a důvěře. Řekli jsme si věci, o kterých běžně nemluvíme. Velice mě to dojalo. Po celý tábor jsme byli ve spojení jako přátelé, i když jsme byli rozděleni do skupinek – všichni jsme šli společně kupředu za Pánem.
O uzdravení: Zároveň jsme se chystali na Setkání křesťanské mládeže do Olomouce, připravovali jsme taneční vystoupení a mě po jedné z dynamik tak rozbolela ramena, že jsem nemohl zvedat paže. Poprosil jsem pár lidí o modlitbu s důvěrou, že mě Pán uzdraví, a po modlitbě mě opravdu uzdravil, a to tak, že jsme zvedal ruce výš než dřív 🙂 Amén!
Od posledního setkání jsem se strašně moc těšila na CONNECT. Přijela jsem s první skupinkou z Plzně; ve Zlobicích byli v té době jen vedoucí, ale s mojí puberťáckou povahou jsem dokázala zabavit celou naší skupinku. Za pár hodin přijeli další a další mladí, až nás bylo dohromady 36. Jásala jsem radostí z nových přátel i z přátel, které jsem dlouho neviděla. Navečer jsem si uvědomila, že mi vůbec nevadilo vstávat v 5 hodin a sedět šest a půl hodiny ve vlaku. Také jsem zjistila, že „connect“ znamená „buď ve spojení“. Moc se mě dotkla komunitní modlitba, která mi dala více důvěřovat Pánu. Důvěřovat jsem taky musela naší skupince, s kterou jsem byla nejvíc času z celého tábora. Největší důvěru jsem měla při dynamikách. Byl to můj nejlepší prázdninový zážitek s nejlepšími přáteli kolem sebe! Z tábora jsem si odnesla hodně moc povzbuzení, z nichž nejhezčí jsou „Chci jít za Pánem kupředu!“ a „Chci být požehnáním pro druhé!“ Přeju i tobě, aby ses potkal s Pánem, je to úžasný pocit!
Anička O.
Tento tábor se mi velmi líbil. Když jsem ovšem nejprve přijel se svým bratrem do Zlobic, tak jsem si říkal: „To bude zase utrpení, budu muset vstávat brzy, chodit na modlitby a nějak přežívat ty otravné animace.“ Toto moje přesvedčení přetrvávalo asi další dva dny. Třetí den jsme ale měli animaci, během které se ve mně něco zlomilo. Byl jsem úplně vepředu a díval se na všechny ty jásající mladé, kteří skáčou a radují se z toho, že mohou tančit a zpívat pro Pána, a právě v tu chvíli mi Pán pomohl vypnout tu sekci mého myšlení, která mi neustále říkala „chovej se trochu důstojně, ať pak před ostatníma nevypadáš jak vůl“. Začal jsem tam tedy také poskakovat a opravdu pociťovat Boží přítomnost, byl jsem neskutečně šťastný, že tam mohu tančit a radovat se.
Ranní modlitby se mi následně také velmi zalíbily, a to hlavně kvůli Tobijášovi. Nyní se i doma snažím dělat si své „ranní“ modlitby (občas i ve 2-3 hodiny odpoledne :D). A co beru jako největší oslovení či zázrak z tábora? To, že si ranní modlitbu dokážu užít!
Filip B.
Setkání mladých ve Zlobicích bylo pro mne požehnáním. Přátelství totiž, které žijeme, je vidět i navenek, oslovuje a přitahuje další lidi kolem nás, vznikají nová přátelství a upevňují se dosavadní. Uprostřed našich přátelství je pak přítomen a žije Ježíš.
Již při první modlitbě jsem cítila přítomnost Pána, a dále během celého pobytu k nám promlouval a vléval do nás své slovo, takže my chceme společně kráčet za ním a naše víra roste v tomto přátelství.
V čem chci být věrná? Denně číst Boží slovo, otevřít Pánu své srdce a mít odvahu mu odpovědět, neboť jsme požehnaní a jsme požehnáním pro druhé.
Ježíši, v tobě je naše síla a naděje, která neumírá, ty stůj při nás navěky, abychom byli spolu ve spojení a společně kráčeli: toto jsou v každém čase dvě věci, které musíme dělat.
Děkuji všem za hezký týden a za vaše přátelství!
Ola
Video
