„Jak být požehnáním pro ostatní?“ byla otázka, která protkávala víkendová setkání Koinonie jak v Kroměříži, tak v Liticích.
Odpovědí na Moravě byla evangelizace. Tou můžeme dát znovu vyrašit domněle suchým kořenům. Neznamená to ovšem měnit názory a přesvědčení ostatních, ale vyprávět jim o tom, co pro mne Bůh udělal. Možná nevyřešil všechny mé problémy, ale určitě mi alespoň v jedné věci požehnal. Mluvím-li o darech, ostatní mi uvěří a já sám pak ve svém životě uvidím stále více Jeho přítomnost. Tím, že napomáháme vidět dobro, nechceme přehlížet problémy, ale povzbuzovat ostatní.
V Liticích se odpověď vydala trochu jiným směrem.
Zralý člověk, který je požehnáním, zůstává v „těle“, ve společenství, a dává tak „stravu“ nově příchozím.
Co je touto „stravou“? Stávat se radostnými, protože věříme, že Pán je blízko. Naslouchat a jednat podle Božího slova. Překypovat přátelstvím, pramenícím z milosrdenství a štědrosti. Používat svůj jazyk k povzbuzování a vytváření jednoty. Nechat se modlitbou uzdravovat ze své soběstačnosti. Tak budeme dozrávat v přijetí těch, které nám Pán posílá. A oni stále přicházejí, protože cítí, že mezi námi je ten „pravý pokrm“.
Během nedělní mše v Liticích jsme s radostí mohli přihlížet křtu malé Nely.
