Ve dnech 28.-29. září 2013 proběhlo setkání členů Koinonie, při němž bratři a sestry z Koinonie skládali své závazky.
Pane, vyzvi mě a já odpovím, v tomto duchu probíhalo výroční setkání Koinonie a začátek nového pastoračního roku.
Sál Betlém (dá se říci těsně před úpravou) pojal kolem tří stovek „koinoňáků“ všech věkových skupin. Pán nás všechny volá a chce něco víc, než tradiční víru. Chce od nás ochotu riskovat a přijmout Boží vizi. Poušť rozkvete na tom místě, kde jsem.
Pro naši komunitu rodin tu byla výzva pobavit naše přátele zase nějakou kreativitou. Tentokrát jsme spojili Alvarovo vyučování (teorii) s praxí (biblickým podobenstvím). Neztratili jsme odvahu hledat ztracenou minci v charizmatickém kontextu a přitom navázat na slovácké tradice a písně.
Odpolední animace patřila mladým. Výzvou bylo, představit, jak asi probíhalo evangelizační odpoledne v rámci mládežnického prázdninového setkání Testify. Svižné písně s tanečním doprovodem a dva klaunové, kteří zábavným způsobem promlouvají k dětem o víře v Boha.
Výzva, kterou nelze odmítnout, když Pán svěří do péče dítě, stála před rodiči malého Filípka. K velké radosti nás všech byl pokřtěn ponořením, našim pastýřem Francescem.
Odpověď, které dávali ti, kteří skládali sliby poprvé na 1 rok i ti, kteří své sliby obnovovali, byly odpovědí lásky a důvěry v povolání být Janem Křtitelem.
Krásné setkání plné slunce, podzimní pohody, přátelských rozhovorů s bratry a sestrami vyvrcholilo v neděli společným slavením. Při této mši svaté skládali své trvalé závazky ti, kteří byli utvrzeni, prozkoušeni a rozhodli se odpovědět na Pánovu výzvu, aby jej následovali po celý život jako opravdový Jan Křtitel.
Celé setkání bylo ještě navíc umocněno novou písní našeho mladého bratra Františka. Zpěvem jsme přímo odpovídali na Pánovu výzvu: Tady jsem…Já nechci, jenom na místě stát, toužím jít do světa hlásat, že ty jsi Pán.
HP
V sobotu 28.9. na svátek českého mučedníka, svatého Václava, jsme se sešli v plzeňské Oáze, abychom se setkali s bratry a s Pánem a zahájili nový pastorační rok. Byly to dva požehnané dny, plné Pánovy milosti a přítomnosti a radosti z pobývání s bratřími.
Při úvodní modlitbě nám Pán skrze prorocké slovo řekl, ze připravuje nové věci, nové požehnání, které je před námi. Jenom je za rohem, takže ho nevidíme…, ale Pán a bratři nás posílí v důvěře, takže můžeme směle běžet směrem k tomuto požehnání. Otec Alvaro to rozvedl ve svém vyučování, při kterém mimo jiné zmínil, jak Pán mění naše životy a plány. Třeba tak, jak je změnil svatému Josefovi. Ten měl určitě hezký plán o společném životě s Marií. Ale Bůh s ním měl mnohem větší záměr. I když to pro Josefa bylo zpočátku těžké přijmout, rozhodl se důvěřovat Bohu a Pán ho za to odměnil.
Bratři z Kyjova nás obdarovali další ze svých jedinečných kreativit, tentokrát O ztraceném penízi. Byla plná krásného moravského zpěvu, tance, krojů a vína a myšlenek z vyučování a seminářů Koinonie.
Po obědě se do nás pustili mladí s novou chytlavou písní vlastní tvorby a svědectvími ze svého letního tábora Testify. Bylo povzbuzující slyšet, jak mezi nimi Pán působil. Na své si přišly i děti (ale nejen ony), když nás navštívili dva opravdoví klauni. Ti chtěli poznat našeho Krále a povzbuzovali nás, abychom ho více chválili.
Radovali jsme se ze křtu malého Filípka Bárty a dočasných slibů nových i stávajících bratří a sester. V neděli při eucharistii složilo 20 bratří a sester sliby věčné. Děkujeme Pánu, že nás povolává a dává nám dar rozhodnout se kráčet s Ním a bratřími a sestrami cestou Koinonie Jan Křtitel.
Liduška a Peťo
V uplynulém víkendu jsme se na výročním setkání Koinonie znovu velmi povzbudili v naději na očekávání velikých Pánových skutků, které činí s námi, v nás i kolem nás. Je to On, kdo si nás povolal ke spolupráci na svém díle spásy. Jeho myšlení a plán s námi lidmi převyšuje všechny naše představy. On dal vzniknout Koinonii, společenství bratří a sester, jako jednomu z nástrojů své spásy, a povolal si nás slabé, chudé a nerozumné, aby tak zjevil svou sílu, slávu a moc. On nás volá ke svému dílu, abychom byli hlasem volajícího na poušti: „Připravte cestu Pánu“. Zmocňuje nás k tomu svým pomazáním, žehná nám a podepírá nás, abychom došli do Zaslíbené země společně s těmi, s kterými žijeme, i s těmi, které nám posílá do cesty.
Někteří z nás prožili s Koinonií už kus života a můžeme svědčit o tom, že Ježíš je skutečně živý, dává nám poznat svou přítomnost a zasahuje do našeho života tak, že nás uzdravuje a dává do pořádku naše vztahy, i to, co jsme my pokazili. A jako v dobách prvotní církve posílá lidi, kteří rozšiřují naše řady a obohacují nás novými podněty a svým přátelstvím. Radujeme se spolu s těmi, kteří, coby noví členové, s odvahou a v důvěře přijali na sebe závazky společného setkávání, modlitby, štědrosti a evangelizace.
Nový pastorační rok jsme zahájili úryvkem evangelia o boháči a Lazarovi. Toto slovo není pouze výzvou k péči o chudé. Připomíná nám, že kolem nás jsou hladoví po naději, kterou svět dát nemůže. A my, kteří jsme byli obdarováni poznáním, že neexistuje žádné břemeno, které by Bůh nemohl proměnit v požehnání, jsme těmi boháči, kteří jsou povinni se s Lazary o bohatství své naděje dělit.
Marie H.
Kristus vstal z mrtvých!
Na setkání v neděli při mši svaté mi Pán uzdravil levé rameno. Bolelo mě při pohybu i v klidu, špatně se mi oblékalo, a proto jsem při chvále zvedala pravou ruku. Když jsme připravené dary v obálkách pozvedli jako gesto víry a díkůvzdání, uslyšela jsem v srdci Pánův pokyn: přendej si obálku do levé ruky a zvedni ji co nejvýš. Udělala jsem to a bolest zmizela. Moje levé rameno je zase v pořádku. Pane Ježíši, moje drahá komunito – z celého srdce děkuji.
Anička z Kyjova
Fotografie
