Na lednové setkání Koinonie se sjeli „rybáři“ z mnoha míst naší republiky, aby přijali ještě přesnější pokyny k tomu, jak lovit a jak nelovit.
Lovit na vlastní pěst, tzv. na udičku, to je snadné. Sedím si sám v poklidu a čekám, až ryba zabere. Ale společně spustit sítě z loďky, která se houpe na vlnách, není jednoduché. To vyžaduje týmovou souhru. Pak bude síť poddajná našim pohybům.
Jak toho však dosáhnout? Učit se lovit spolu jako komunita. Touto loďkou a sítí je Dům modlitby. Tady mám hlásat, co jsem zakusil, podávat svědectví o svém vztahu s Ježíšem. Ježíš je jako náš příbuzný, člen rodiny, přítel. Nepochopíš, co je být Ježíšovým přítelem, dokud nepochopíš, co je to přátelství.
Mt 13,45 – podobenství o pokladu v poli. Náš pravý poklad je Ježíš zmrtvýchvstalý! On nám dává nové světlo, novou naději. Ovšem nekoupíš-li to pole, nebudeš mít ani poklad. Poklad a pole patří k sobě. Kde jsou dva nebo tři shromážděni v Pánově jménu, tam je pole. Čím pole zaplatit? Tím, že přijmeš bratry.
Chceme-li skutečně rybařit společně, musíme odolávat různým pokušením. Všichni jsme pokoušeni, všichni máme někdy tendenci zapomenout, že Ježíš je s námi v loďce, jindy si myslíme, že je lepší rovnou opustit loďku a lovit jen na vlastní pěst.
Děláme si starosti s tím, abychom měli loďku plnou ryb, ale v prvé řadě ji musíme mít plnou Ježíše! Dovolme Pánu vstoupit do loďky a odražme od břehu. V našich Domech modlitby odrážíme od břehu a díky tomu další bratři a sestry mohou hlásat Ježíše i na vzdálenějších místech. Vyslechnout si svědectví našich misionářů v Africe, Mexiku a v Indii bylo pro všechny zúčastněné velmi povzbuzující a motivující…
Setkání v naší milované Oáze v Liticích prožíváme vždy jako slavnost. Tentokrát vše podtrhla nová dynamická píseň s příhodným názvem Festa (svátek, slavnost). Nenechejme si ujít tuto posilu a společně Pána oslavujme především v našich Domech modlitby!
-jk-
