V posledním zářijovém víkendu se uskutečnilo již tradiční setkání Koinonie Jan Křtitel, které zahájilo další pastorační rok. Toto setkání je vždy velkým svátkem celé komunity a i letos se sjeli její členové ze všech koutů Čech i Moravy. Po prázdninové přestávce na sebe byli všichni snad ještě víc natěšeni než obvykle a po příchodu do sálu, ve kterém setkání probíhalo, na všechny dýchla atmosféra, která je pro Koinonii tak typická – radost, přátelství a přijetí. A tak po mnoha desítkách objetí a pozdravů „Kristus vstal z mrtvých!“, které nebraly konce, mi běžel hlavou verš z žalmu „Jaké dobro, jaké blaho tam, kde bratři bydlí svorně!“ (Žalm 133,1).
Setkání zahájil náš drahý pastýř (a generální pastýř celé Koinonie) Alvaro „statistickými údaji“ o počtu členů – v roce 2007 dosáhl počet členů komunity v Čechách a na Moravě čísla 252 (v roce 2006 to bylo 236 členů a v roce 2005 204 členů). Tato čísla nás přiměla k zamyšlení a uvědomění si potřeby udržet a rozšířit kérygmatickou mentalitu komunity, s níž úzce souvisí náš růst kvantitativní i kvalitativní.
Páteční vyučování na téma „návrat ztraceného syna“ (L 15,25-32) nám ukázalo známé verše z jiného úhlu pohledu (jak už to tak náš pastýř s oblibou dělá a také nás to učí), a sice z pohledu staršího bratra, toho dobrého, poslušného a posléze vyčítajícího otci jeho velkorysost k neposlušnému mladšímu bratru. A poselství Otce pro nás „starší“ zní: „Všechno, co je mé, je tvé, proč si to nevezmeš? Jdi a vezmi si, co chceš, vstup do pokladů Božích příslibů a raduj se!“ Radost není jen pocit, který prožíváme, ale postoj – „vstaň a vezmi si, co ti patří!“
Hlavním bodem sobotního programu byla obnova závazků členů komunity na jeden a tři roky a závazky našich nových bratří a sester, kterých bylo v letošním roce 26. Díky Bohu i všem bratřím a sestrám, kteří je skrze své přátelství a přijetí přivedli jak k Pánu, tak i do komunity.
Sobotní večer patřil kyjovské komunitě rodin, což vždycky značí veselí, radost a tanec, tentokrát ve znamení „kyjovských hodů“.
V neděli slavnostní setkání vyvrcholilo trvalými závazky „starších“ bratří a sester (starších nikoliv věkem, ale spojením s komunitou, všichni jsou členy komunity min. 7 let).
Třešničkou na dortu potom bylo první přijímání dětí: málokdo se při pohledu na holčičky v krásných bílých šatičkách a kluky v oblečcích ubránil slzám dojetí. Kéž této „budoucnosti“ komunity dokážeme předat mentalitu Jana Křtitele, touhu být spolu, lásku a přátelství k sobě navzájem a radost, který by měla být jejich životním stylem.
Nechybělo samozřejmě ani vyučování, tak důležité pro budování komunity. Jeho shrnutím je výzva: „Přimkni se k bratřím, a mějte odvahu být pospolu!“ V té míře, jak moc jsme spolu, tak se mezi námi zjevuje Pán. V té míře, ve které je Koinonia TVOJÍ komunitou, v té míře se ti zjevuje zmrtvýchvstalý Pán,… a proto BUĎME POSPOLU A BUĎME VDĚČNI!“
Eva H.