„Vždyť u Boha není nic nemožného!“ (srov. Lk 1,37)
Těmito slovy nás Pán povzbudil hned v úvodní modlitbě setkání Koinonie, aby k nám poté promlouval mnohem hlouběji skrze příběh setkání Marie s její příbuznou Alžbětou. Nejedná se pouze o to, že Pán koná veliké věci v našich životech – vždyť Maria i Alžběta zázračně počaly – ale je potřeba o tom všem vydat svědectví. Tak i my jako ony vyjděme vstříc k bratřím a sestrám! Čas na brblání si najdeme vždycky, ale najděme si čas svědčit.
Takže náš adventní závazek?
„Budu svědčit!”
O tom bylo i odpolední sdílení v rodinných komunitách. Protože nejde ani tak o to, abych vyhledával svou vlastní svatost, ale abych vyšel vstříc potřebám své sestry, svého bratra.
Nebudu mluvit pouze o těžkostech života, ale dám si předsevzetí, že nedovolím zapadnout slunci, dokud nevydám svědectví! Neuběhne ani den, aniž bych mluvil o tom, co Pán vykonal!
(rua)
