Rozsviťte, Pán je blízko!!!
Že je náš Bůh nepředstavitelně bohatý, nekonečně dobrý a velmi štědrý je stará známá věc. Je
s podivem, jak často na to zapomínáme. Kdo byl 16.-17.6.2012 na setkání Koinonie, rozhodně nelitoval a mohl tyto boží projevy pocítit na vlastní kůži. Pán nás hned na začátku setkání vyzval, abychom opět vložili svou ruku do jeho a nechali se vést… A jeho štědrost se projevovala
v nepřeberném množství darů. Posuďte sami: společná živá modlitba, zajímavé Alvarovo vyučování, tradičně vynikající jídlo i pití, povzbudivá svědectví, křest, 1. svaté přijímání, zásnuby, pro milovníky kulatého nesmyslu sportovní přenos utkání ČR-Polsko, společné slavení eucharistie, to vše prožívané v atmosféře vzájemného přátelského přijetí a krásného letního počasí …
Ve svém vyučování Alvaro objasňoval naše povolání, kdy kořeny Koinonie spočívají ve vylití Ducha. Toto vylití, jako zkušenost ze zásahu vnější síly – Boží moci, která mění věci, nás vede k důvěře, že Pán koná své dílo nezávisle na nás. Proto s úlevou můžeme přijmout, že to nejsme my, kdo mění věci a sebe, ale je to Pán a tudíž není třeba trápit se otázkou, zda Pán své dílo naplní, protože On své dílo nakonec naplní. Toto naplnění nezávisí na nás, ale na Něm. Naším úkolem je, abychom dali tomu, co Pán koná, zazářit! V proroctví o Camparmó se říká: „… moje láska bude zářit mým zmrtvýchvstáním.“ Pokud Koinonie nebude zářit tím, že se v ní bude projevovat přítomnost zmrtvýchvstalého Pána, pak ztratí důvod na svou existenci. V našem zakladateli Ricardovi je tato myšlenka tak zakořeněná, že všude kam přijede, vyžaduje, aby rozsvítili světla. Toto gesto nenachází přílišné pochopení u pastýřů, kteří platí účty za elektřinu :-).
V knize Přísloví 26,20 se uvádí: „Není-li už dřevo, uhasne oheň. “ Pokud Koinonii připodobníme
k ohni, který zažehl Pán, pak naším úkolem je přikládat, aby tento oheň nezhasl. K tomu nepotřebujeme kdovíjakou spoustu dřeva, postačí „pouhá“ tři polínka.
Prvním polínkem je, že musíme Ježíše mezi námi cítit, mluvit s Ním o všem, vnímat, že On je po našem boku. Vnímáme ho jako řešení. Máme vydávat svědectví o tom, co Ježíš v našem životě vykonal. Pokud přestaneme mluvit o Ježíši, náš život vyhasíná a ztrácí se živost. Koinonie musí projevovat přítomnost zmrtvýchvstalého Ježíše.
Druhým polínkem je, že máme zakoušet Ducha jako moc a tuto zkušenost projevovat prohlašováním a očekáváním. Je to odvaha vrhnout se do Božích rukou, protože vím, že On je věrný. V okamžiku těžkostí prohlásím, že Pán je a bude po mém boku. To je prorocký hlas, který mi dává odvahu, vnitřní svobodu a horlivost. V tomto postoji prohlašuji: když půjdu roklí šeré smrti, ty jsi se mnou, Pane! (srov. Ž 23,4)
Třetím polínkem je, že pociťujeme vřelost bratra. To se projevuje dáváním života, jehož znamením je, že dávám konkrétně. Duch nás vede k bratřím a sestrám a vede nás k tomu, abychom otevřeli ruku. Dávání pro nás není almužnou nýbrž dobrořečením Bohu.
Úkolem Koinonie je přinášet živost. Církev má právo chtít po Koinonii, aby byla živá. Je potřeba usilovat o prorocký dar, že Pán jde po naše boku. K tomu potřebujeme podporu bratří a sester. Potřebujeme mít oči, které vidí, že On kráčí vedle nás.
Po Alvarově vyučování jsme si vyslechli svědectví našich sester Libušky a Helenky a bratra Míly. Svědectví o tom, jak byl Pán věrný v jejich zkouškách a oni svým vyprávěním prokázali schopnost přikládat do ohně polínka, jak o tom před tím vyučoval Alvaro.
V sobotu odpoledne též proběhl křest naší sestry Jany. Po večeři (tradičně výborná pizza) mohli zájemci shlédnout zmíněný zápas a projevit své fotbalové emoce. Za odměnu byli svědky našeho důležitého vítězství nad Polskem.
V neděli při mši svaté přistoupily čtyři děti k prvnímu svatému přijímání a po mši si při zásnubách Láďa s Janou slíbili respekt, věrnost a čistotu až do svatby. Po obědě jsme se povzbuzeni rozjeli do svých domovů. -Pavel-
Fotografie
