Kdy se setkání „Ježíš uzdravuje“ konalo naposledy, už ani nepamatuji, každopádně toto poslední skutečně stálo za to a bylo naprosto úžasné. Domnívám se, že mohu směle tvrdit, že bylo opravdu společným putováním, odpovídajícím synodální cestě. Každý účastník byl zároveň protagonistou. Velmi mne oslovilo, že bratři a sestry (Pavel, Hanka, Milan, Jaro a Anička), kteří svědčili o tom, jak je Ježíš osvobodil, uzdravil a zachránil, se pak sami modlili za všechny přítomné, aby i je Pán obdaroval stejným požehnáním.
A rozhodně nemohu opomenout Alvarovy přednášky o vzkříšení Jairovy dcery a Lazara. Víra začíná tím, že potřebuji pomoc. Bůh ode mne nic nepožaduje; stačí mu moje trápení, aby mě uslyšel. Neboj se, jen dál věř. Nadále kráčej s problémem a s Pánem. Je to tak prosté a Boží slovo se dotýká nás všech. Ani stydlivý Ondra se nakonec nezdráhal povyprávět o své zkušenosti s Ježíšem a s komunitou.
Celé setkání se neslo v radostném a pokojném duchu, takže pro nikoho napříč spektrem odlišných osobních názorů nebyl problém podřídit se nutným opatřením. Stanout společně před Pánem je důležitější. V něm je pravá jednota a svoboda.
(toivo)
