Je 23. března, neděle večer. Před chvílí jsem se vrátila z Litic z víkendového setkání Ježíš uzdravuje. Jsem trochu unavená z cesty, ale naplněná radostí a pokojem. Ano, Ježíš je živý uprostřed nás – Boží království je mezi námi! I děti nám to připomenuly v sobotu večer svým krátkým vystoupením. Ale je to skutečně tak? Čím to mohu doložit?
Nemusím dlouho přemýšlet a před očima opět vidím vousatou tvář bratra, který má ústa od ucha k uchu a poskakuje radostí – včera totiž přijel a šoural se o berlích (měl úraz kolena) – a dnes tyto berle mohl odložit, a jak je vidět, koleno je v pořádku. A netrvá dlouho a zvoní telefon: volá sestra, která chtěla jet na toto setkání, ale už je víc jak měsíc nemocná a dostala navíc horečku a bolesti zad: “Díky za modlitby, už je mi dobře, záda mě nebolí, horečka ustoupila!”
A co já, co já si odnáším z tohoto setkání? Radost a pokoj, osvobození od strachu a novou naději do budoucnosti: mám klíč, který otvírá srdce pro Boží požehnání. Tím klíčem je Boží slovo. Skrze slovo Bůh stvořil svět, skrze slovo Bůh tvoří nové věci. Jeho slovo otevírá srdce, má autoritu. A i dnes platí, že právě: “Dnes se splnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli.” A co jsme slyšeli? Že Ježíš přišel, aby přinesl chudým radostnou zvěst, vyhlásil zajatcům propuštění, slepým navrácení zraku, propustil zdeptané na svobodu, vyhlásil léto milosti Hospodinovy. (srov. Lk 4,18-21). A já cítím a vnímám tu milost, kterou mi Pán dal: při modlitbě za vnitřní uzdravení mi ústy Alvara řekl: “Odpusť mně i bratrovi, který ti ublížil, už nevzpomínej na věci minulé.” A tomu, kdo mě trápil obviňováním, řekl: “Zmlkni! Je tu milosrdenství a milost! Už neplatí ‘Oko za oko’…a pak následovalo: “Běž dál, jsi svobodná, můžeš začít znovu., jsi moje milovaná dcera…” A to je naděje, která neklame.
A ještě něco mě oslovilo: byla to Alvarova výzva: “Nauč se modlit srdcem, dovol, aby tvá potřeba se stala modlitbou a modlitba se stala vírou, která ti ukáže Pána, který ospravedlňuje.”
Marie M.
Svědectví
Díky Pánu za uzdravení levé nohy na setkání „Ježíš uzdravuje“ v Liticích 22. března.
Slovo poznání o uzdravení jednoho člověka, který nemohl pokleknout, se týkalo mojí osoby.
Týden předtím jsme byli s manželkou asistovat při nedělní liturgii v Sudslavi a nemohl jsem při vstupu pokleknout.
Měl jsem úraz levé nohy. Zlomilo se pode mnou prkno a jednou nohou jsem propadnul do montážní jámy.
Podle ultrazvuku jsem měl na několika místech přetnuté svalové snopy a bylo mi doporučeno chodit o berlích.
Dnes se zdá, že noha je v pořádku a téměř nebolí.
Se srdečným pozdravem
Mgr. Jiří Navrátil
V mládí jsem při závodech na lyžích utrpěl úraz kolena, čímž jsem si zadělal na problémy do budoucna. Hodně jsem sportoval: lezení ve skalách, lyžování, horské kolo, běh (ve skalách navíc občas nějaký úraz). Tělo tedy dostávalo a dostává zabrat. A dnes navíc dělám pokrývačské a výškové práce, o pohyb není nouze.
V roce 2005 se koleno ozvalo znovu. Domluvil jsem si návštěvu u lékaře specialisty. Verdikt zněl: okamžitá operace a šest týdnů klid! Z finančních důvodu jsem to odmítl. Byla mi navržena konzervativní léčba: plavání a jízda na kole. Vybral jsem si kolo. Po čase přišlo zlepšení, takže operace nebyla nutná, jen při změnách počasí koleno bolelo, ale za pár dnů to vždycky přešlo. A při pohybu bylo vše v pořádku.
Ovšem v lednu 2014 koleno začalo bolet znovu, hned mě napadlo, že přijde změna počasí. Tentokrát však koleno bolelo pořád: týden, měsíc, druhý, třetí… V noci jsem se při každém otočení budil bolestí, mezi koleny jsem měl polštář, což mi trochu ulevovalo, natáhnout nohu jsem ale nemohl, protože to strašně bolelo. K lékaři jsem nešel, neb jsem věděl, co by mi na to řekl. Tak jsem vzal kolo a začal jsem “rehabilitovat”, jezdil jsem 30 i 50 km denně, trochu mi to pomohlo, ale stejně jsem v práci na střeše trpěl. Koleno bylo ztuhlé a pohyb omezený.
Moje skvělá žena Marcela mi povídá: “Pojeďme na setkání Ježíš uzdravuje.” Souhlasil jsem, protože vím, že jedině Ježíš může uzdravit!
Program v Liticích byl krásný, všechno bylo fajn, ale koleno pořád bolelo.
Při modlitbách za uzdravení, jsem nicméně vnímal, že se něco děje. Zkoušel jsem koleno natáhnout, ale stále zlobilo, i Marcela se mě ptala, jestli necítím zlepšení.
Když jsme večer po třech hodinách jízdy autem dojeli domů, koleno bylo lepší.
Ráno jsem se probudil okolo 7. hodiny a zjistil jsem, že koleno je v pořádku a já jsem bez bolestí!!! Haleluja, díky Ti, Pane Ježíši, za uzdravení. Byl to krásný dárek k narozeninám, které jsem toho dne měl.
Od té doby jsem v práci neměl žádný problém. Dnes jsem dal na kole 30 km a vše O.K.
Chvála Pánu za uzdravení a komunitě děkuji za přijetí.
Dušan.
Byla jsem na setkání komunity „Ježíš uzdravuje“ (22.3.2014) a při modlitbě za nemocné jsem pocítila silný dotek na průduškách: jako bych se několikrát nadechla ve větru, který vlétl do mého dýchání… „od úst až do paty“.
Ulevilo se mi, z průdušek bylo vše pryč, uzdravení pak ještě pokračovalo každým dnem až do středy. Díky, velké díky za dar zdraví Pánu Ježíši.
M.D.
I na setkání v lednu jsem prožila Pánův dotek. Jsem po operaci utrhlé šlachy na rameni. V 65 letech je už těžké tělo rozhýbat. To řekl i lékař, Bylo to jako by se mě dotkl teplý paprsek v rameni, jen nepatrně, ale doma jsem si začala uvědomovat úlevu a přirozenost v pohybu. Dnes se dotknu podlahy, zavřu dveře od auta, vrátila se mi přirozená samozřejmost pohybu. Ruku úplně nezvednu, ale při cvičením a s Pánovou pomocí věřím, že dokážu to, co se jevilo jako nemožné.
Díky, Ježíši za tvůj soucit a lásku.
Marie Dvořáková
Fotografie
