Tento víkend jsem prožila mezi svými bratry a sestrami na setkání „Ježíš uzdravuje“ v Koinonii Jan Křtitel v Plzni – Liticích. Byla jsem plna očekávání, koho se zase Pán dotkne. Po slovu poznání, že Pán uzdravuje někomu klouby v kolenou, jsem zbystřila. Léta se totiž léčím s artrózou II. stupně. Ihned jsem pocítila jakousi úlevu a na výzvu, ať si zkontrolujeme, jestli to ta daná osoba pocítí
– snažila jsem se pokleknout – a bylo to bez bolesti.
Děkuji Pánu za ten bezprostřední dotyk, za Jeho lásku a milosrdenství. Anička
Milí z Koinonie, moc děkuji za poslední setkání… a za vše, a ještě prosím o modlitby za to, abych řešení svých vztahů dobře dotáhl.
Nebylo to poprvé, co jsem vyrazil na akci Ježíš uzdravuje, mám akce podobného typu rád… a tak na tom posledním jsem odevzdával Bohu jistou osobu a jistou krizi našeho vzájemného vztahu. Ač se řadím mezi tvrďáky, kteří si troufnou i do nebezpečných míst města, dovolil jsem si i zaslzet, ovšem ne v hysterii, ale pro uvolnění citů. A pomohlo to! … Sice to nemělo ten typický jasný směr, ale při cestě autem zpátky jsem měl příležitost si pohovořit s psychiatrem Slávkem, který ke Koinonii patří. Byl to můj první rozhovor tohoto typu s někým takovým. Díky rozboru své situace jsem dostal příležitost si mnohé ujasnit, získat více odstupu ke své situaci. Neskončilo to sice happyendem, ale důležité pro mne bylo, že jsem alespoň chytl dobrý směr.
Vedle tohoto psychického uzdravení jsem zažil i fyzické. Když jsem jednou byl s jedním společenstvím rodin na horách, spadl jsem na lyžích a dost ošklivě si poranil záda. A při tomto posledním setkání v Koinonii jsem sice typické teplo neucítil, ale zato tu bolest, pro kterou jsem nemohl klidně sedět, jsem už necítil. Tak proto chci svědčit o tom, že Bůh může uzdravit úplně každého. My to jen musíme vyznat a chtít tomu alespoň věřit, když tu víru nemáme!
Proto i teď vyznávám, že ona moje vztahová situace najde také řešení i přes moje chyby, Pán všechny také uzdraví a všem pomůže. Amen!
Jaromír T.
PS: „foto – můj stín, na který jsem získal odvahu se na setkání podívat“
(redakčně zkráceno)
Milí moji, chci svědčit, jak věrný je náš Pán a jak důležité je společenství bratří a sester, v němž je Ježíš uprostřed nás, o tom, jak Bůh tady uzdravuje tělo, srdce, celý život…
Před sedmi lety si mě Bůh povolal, abych v Něho uvěřila, aby mě mohl zachránit pro nový život a pro službu Jemu a bližním. Proto mě vzápětí uzdravil z rakoviny a dal mi tuto nádhernou rodinu, Koinonii.
Asi před týdnem na mě i přes dosavadní velkou víru v Ježíše dolehlo zoufalství ze složité rodinné situace… cítila jsem se neschopná, hříšná, vyčerpaná, nemilovaná, opuštěná… Ale Bůh je dobrý a díky milosrdenství jedné sestry jsem mohla přijet do Litic na setkání Ježíš uzdravuje. A náš dobrý Pán mi opět – pokolikáté už? – prokázal, jak mi rozumí, jak mě miluje.
Již páteční přivítání stálo za to: po vřelém přijetí sester a bratrů jsem se v modlitbě pozdravila i s Pánem a On mi při tom dal silně pocítit svoji lásku…
V sobotu mě silně oslovilo Alvarovo kázání, zejména pak onen motiv „nestát opodál a jen sledovat, ale postavit se doprostřed (synagogy) a prosit o uzdravení, světlo, milost, svobodu…“ 
Při Alvarově následné modlitbě jsem pak silně procítila, že mi Bůh dává odvahu a svobodu k těžkým rozhodnutím, vzápětí ustaly dlouhodobé bolesti krční páteře a zad, jak mi z nich Pán sejmul břímě útlaku, které na mně leželo jak skála.
Při nedělní mši jsem pak dostala obraz: Ježíš sedí v kapli u nádoby s našimi prosebnými lístečky, bere je do rukou, čte a pokyvuje – ví, co potřebujeme, koná i to, co ještě nevidíme a zve nás k důvěře a trpělivosti…
Díky sestrám a bratřím, jejich lásce, podpoře, modlitbám a díky Boží přítomnosti ve společenství jsem znovu schopná se modlit, věřit, chválit ho, hlásat: Ježíš je náš Spasitel! Neboť „Hospodin se ke mně sklonil, slyšel mě, když o pomoc jsem volal. Vytáhl mě z jámy zmaru, z tůně bahna…“ Amen!
S láskou a vděčností Milena
(redakčně zkráceno)
Drazí bratři a sestry,
Chtěl bych se s Vámi podělit o zkušenost Božího doteku na setkání Ježíš uzdravuje ve dnech 5.-6.11. 2016.
Mé bolesti levého kyčelního kloubu se začaly natolik stupňovat, že jsem začal uvažovat o návštěvě lékaře, ale do Litic na setkání Ježíš uzdravuje jsem přijel, aniž bych v této věci něco očekával. Páter Alvaro při přednášce kázal o tom, jak Pán Ježíš uzdravuje nemocného u rybníka tím, že mu řekne: ,,Vezmi své lože a choď.“ Toto slovo mě velice zasáhlo. Pán Ježíš mění život nemocného tím, že symbol nemoci, lože, změní na rehabilitační nástroj. Při modlitbě za uzdravení bylo vysloveno, že Pán Ježíš uzdravuje komusi levý kyčelní kloub, a že dotyčný cítí v těch místech teplo. Já jsem ale žádné teplo necítil, a tak jsem si řekl, že jsou asi lidé, co uzdravení potřebují víc než já, i když u mně by se také jeden bolavý kloub našel. Kurz skončil a já jsem si úžas nad Ježíšovou proměnou lože vezl sebou domů. Teprve až když jsem v pondělí ráno vstal z postele, ucítil jsem v místech obvyklých bolestí teplo. V ten moment jsem si uvědomil, že mě Pán uzdravuje. Toto teplo jsem cítil 4 až 6 krát denně po dobu pěti dnů a bolesti pozvolna ustupovaly. Až dnes po delší době můžu s jistotou říci, že mě Pán uzdravil, a že všechny bolesti jsou nadobro pryč.
Chvála Pánu Ježíši za toto uzdravení a zkušenost spásy. Rád bych také poděkoval Alvarovi i bratřím a sestrám za zprostředkování této milosti.
Leon N.
