Kostel sv. Jakuba Staršího na Prusinách byl připomínán už roku 1366. Jako farní je zmiňován od roku 1384, za husitských válek pouze jako filiální. Současná dominantní, zdaleka viditelná stavba, je barokní, z roku 1722, vzniklá za účasti architekta Františka Maxmiliána Kaňky. Peníze na stavbu kostela, 20 000 zlatých, odkázal ve své závěti hrabě Adam Jindřich ze Steinau, Maršál Benátské republiky, majitel panství Nebílovy a Žinkovy, pochovaný zde v kostele. Místo posledního odpočinku kryje mramorová náhrobní deska s erbem. Z doby napoleonských válek, okolo roku 1800, když byla hrobka otevřena, se dochoval záznam o uložených ostatcích: „Hrabě měl na sobě krátký kabát, kalhoty po kolena, černé punčochy a nízké střevíce se žlutými přezkami. Na hlavě měl rohatý klobouk. Paní, jeho manželka, měla černý hedvábný šat, dosahující na kotníky. Dítko tam odpočívající bylo prý děvče“. V kostele se nacházejí i další znakové a figurální náhrobníky. Na věži je zazděn kamenný erb pánů z Úlice a Plešnic s letopočtem 1608.
Dva kvalitní oltáře akantové z doby kolem roku 1700 jsou dnes umístěny v kapli sv. Antonína v Nebílovech. Ve Státním oblastním archivu v Plzni jsou uloženy Prusinské matriky od roku 1652. Nejstarší česky psaný zápis je z roku 1653. Fara pochází rovněž z roku 1722. V patře bývaly na zdi vymalovány postavy granátníků z doby Marie Terezie v nadživotní velikosti.
Pramen: Naučná stezka Nebílovy – Prusiny
(…) Historie kostela na Prusinách je mnohem delší. Samo zasvěcení a situování na dominantním kopci mezi mnoha vesnicemi hovoří o založení kostela ve 12. či 13. století. V písemnostech jsou Prusiny prvně zmiňovány k roku 1355, ale tehdy již kostel musel hodně dlouho sloužit místním obyvatelům. Z něho se zachovala věž s jednoduchým vstupním portálkem, půlkruhově zaklenutým. Z podvěží
Do lodi kostela se vstupovalo stejně jednoduše tvarovaným portálkem, ale okoseným, a tak je možné tehdejší kostel určit jako velmi raně gotickou stavbu, asi z poloviny 13. století. Změna nastala, když vlastník panství Adam Jindřich ze Steinau před svou smrtí v roce 1712 odkázal značný obnos pro stavbu nového kostela, ale na jiném místě, na kopci mezi Netunicemi a Nebílovy. Kostel měl být zasvěcen Nejsvětější Trojici a původní zchátralý kostel měl být ponechán svému osudu. Údajně se tak stalo pro rozpory zámeckého pána z Nebílov a prusinského faráře. Dcera pána ze Steinau proti závěti protestovala a dohodla se s Pražskou konsistoří o novostavbě na místě původního kostela. Při té příležitosti byla změněna orientace kostela ( jako ve Vejprnicích) a vstupní věž se dostala za presbytář. Nový vchod byl orientován na východ, údajně kvůli nepříjemným západním větrům.
Stavitelem byl František Maxmilián Kaňka, ale zřejmě výkonným architektem byl později jeho žák František Ignác Pree. Stavba byla dokončena a vysvěcena v roce 1750.
Vnitřní vybavení je kvalitní. Nejstarší jeho částí je pozdně gotická socha sv. Jakuba, která je ale z bezpečnostních důvodů ochraňována mimo kostel. Všechny tři oltáře jsou starší než z doby přestavby kostela, a tak je možné, že pocházejí z původního kostela, anebo sem byly přeneseny z jiných kostelů, možná v souvislosti s rušením klášterů za Josefa II. Hlavní oltář je monumentální architektura s velkým obrazem sv. Jakuba vedeného na popravu, jak uzdravuje nemocného. V nástavci je obraz Nejsvětější Trojice, nad ním na vrcholu je barokní socha sv. Anny Samotřetí. Na bočních brankách jsou drobné sochy sv. Václava a sv. Vojtěcha, hlavní sochy z oltáře ale dávno zmizely. Velmi zajímavé jsou boční oltáře z počátku 18. století. Jejich středem jsou oválné obrazy, vlevo s vyobrazením Nanebevzetí Panny Marie, doprovázené sochami sv. Františka a sv. Antonína. Pod obrazem je skleněná rakev se sochou sv. Františka. Oltář vpravo má obraz sv. Jana Nepomuckého, pod nímž je rakev se světcovou sochou a po stranách obrazu jsou sochy sv. Šebestiána a sv. Rosalie. Další dva oltáře sv. Apolonie a sv. Antonína byly pro špatný stav z kostela odstraněny, tuším asi tak před dvaceti roky.
Vedle kostela sv. Jakuba stojí nedávno opravená fara a škola, ve které učil kantorský rod Špillarů, z něhož vzešli malíři bratři Karel, Rudolf a zejména malíř Chodska Jaroslav Špillar.
Jan Soukup
Převzato ze Zpravodaje plzeňské diecéze 6/2016, str. 20-21
