Chraň život a Život ochrání Tebe, 20.-22.3.2009

Březnové setkání mladých, zaměřené na podporu života především v jeho nejranější fázi, zahájil už v pátek večer krátkým slovem Francesco. Mluvil o tom, že je nutné, aby víra a rozum kráčely spolu, protože zaměříme-li náš pohled pouze na rozum, vede to k přílišné vědeckosti, naopak orientace pouze na víru nás přivádí k fanatizmu. Již v této promluvě i v následném videu (můžete shlédnout zde) zazněla výzva k podpoře života. Poté jsme shlédli film „Kdopak to mluví“, ve kterém bylo vtipně zachyceno, co si asi tak myslí dítě, když jeho slova ještě nejsou slyšet.

V sobotu ráno jsme si s Davidem zopakovali páteční slovo a ihned po úvodních chválách a modlitbách jsme začali procházet biblické pasáže, které vypovídají právě o životě. Pracovali jsme v šesti skupinkách, přičemž každá měla úryvek, který v Bibli našla, znázornit graficky na papír formátu A1. Všechny výtvory byly povedené a pěkným způsobem jsme si tak připomněli některé pasáže ze Starého i Nového zákona (např. J 6,47; J 3,16; Gn 2,7; L 1,35; Gn 2,23a).

Ještě v sobotu dopoledne se slova ujala Virginia De Nardi, interní sestra komunity z Itálie, která se při svém studiu zaměřila na téma potrat a sepsala […]

„I vzal toho slepého za ruku…“ „Ježíš uzdravuje“ 14. – 15. 3. 2009

Ježíš uzdravuje 14. - 15. 3. 2009

Ve dnech 14. – 15. 3. 2009 se v litické Oáze uskutečnilo další z pravidelných setkání „Ježíš uzdravuje“. Zúčastnilo se jej tentokrát
bezmála 400 lidí z celé naší republiky, mezi nimiž bylo možné spatřit i několik hostů z Itálie, Irska, Polska, Indie, Slovenska, Německa,
Běloruska a Mexika.

Výchozím biblickým textem byl tentokrát úryvek z Markova evangelia o uzdravení slepého v Betsaidě (Mk 8,22-26). Společně jsme uvažovali o uzdraveních, pro která se hodí označení „probíhající“ (na rozdíl od oněch „jednorázových“) […]

Svědectví ze setkání „Ježíš uzdravuje“

Ježíš uzdravuje

Asi třetí měsíc jsem pociťovala celkové zeslábnutí sluchu a všiml si toho doma i Honzík, protože při sledování společné televize jsem ho musela vždycky poprosit o zesílení zvuku „o tři čárky“ a jemu to nebylo příjemné. Nepřikládala jsem tomu vážnost, nešla k lékaři, přece jenom už mi není dvacet. V sobotu po modlitbě za osvobození jsem si při dalším bloku chval náhle uvědomila, že slyším znovu jako dřív. A to ne ušima, ale skrze lebeční kosti.

Vysvětluji si to tak, že předtím na mé hlavě ulpělo něco jako neviditelná nepropustná obtížná helma, které při modlitbě v Betlémě nezbylo nic jiného než v Ježíšově jménu zmizet. Je to skvělý pocit! Vždycky jsem měla radost z daru slyšet a teď je moje radost o to větší, protože jsem byla osvobozena. Po návratu ze setkání jsem si to ověřila u televize. Zesilování oproti Honzíkovu sluchu už netřeba, slyším výborně jako dřív. Pán je úžasný! Vy jste úžasní!

Už jste o něčem tak podivuhodném slyšeli?

pa

Anička

Ježíš je to pravé slovo! – Setkání mladých 7. – 9. 11. 2008

Naše setkání začalo jako obvykle v sále „Betlém“ v Liticích, ale nikdo jistě nečekal, že program nebude probíhat zde, ale na Prusinách. V pátek večer, ihned po příjezdu na prusínskou faru, jsme během deseti minut začali přednáškou o Božím slově. Mluvili jsme o tom, že Ježís je to Slovo, které přišlo na zem, aby nám byla zjevena tvář Boha Otce, ale nejen to, nýbrž aby také přinesl světlo do našich temnot, osvítil náš život svým podivuhodným světlem pravdy a přinesl nám spásu. Pak následovala dynamika s názvem „cesta beze světla“, která spočívala v tom, že každý z účastníků dostal nezapálenou svíčku. Šli jsme polní cestou k lesu a všichni jsme přitom prohlašovali: “Ježíši, ty jsi moje světlo, budu tě následovat, a tak nebudu chodit ve tmách, ale budu mít světlo života.“ Na cestě se samozřejmě objevily různé překážky jako bláto, louže a v lese pak větve a pařezy. Mnohokrát nám připomněly, že když kráčíme světem beze světla, potýkáme se v životě s těžkostmi a narážíme na velké a často zbytečné problémy. V lese jsme si ale svíčky zapálili, vždyť Ježíš již přišel na tento svět, nenechal nás samotné a na pospas temnotě.

Při zpáteční cestě […]

Svědectví z TKŠ

Také vám hoří srdce, když máte možnost proniknout do něčeho, co vás nesmírně zajímá a čeho jste plní a dost dobře to neumíte pojmenovat, jen víte, že musíte vědět víc? A ještě k tomu je vám jasné, s jak velkou láskou a obětavostí je pro vás vyučování připravováno.

Nechci mluvit o ničem menším než o Teologické korespondenční škole.

Po tříletém studiu Biblické korespondenční školy, kde jsme se „zblízka“ seznámili s Božím slovem, jsme dostali možnost […]

Víkend pro ženy

Ve dnech 30.5.-1.6.2008 se na Hostýně uskutečnil dlouho připravovaný kurz pro ženy, jehož motto znělo: „Najdi v sobě ženu – královnu“.

Pán mi dával do srdce toto téma již delší dobu, vnímala jsem, jak jsou ženy zraněné, odmítnuté, jak se podceňují a jaký o sobě mají – máme – zkreslený obraz. Modlila jsem se, abychom se mohly vidět tak, jak nás vidí Ježíš: milované, krásné, schopné, užitečné, s obrovským potenciálem. Kdysi jsem někde četla slova, která přesně vystihují to, co jsem měla na srdci: „Bůh stvořil ženu, aby On i muž mohli žasnout nad její krásou“. Určitě se tím nemyslí jen ženy mladé věkem a krásné tak, jak vnímají krásu módní časopisy. Pán nás miluje a přijímá takové, jaké jsme, vidí nás krásné v každém věku a chce se s námi a z nás těšit. Proto jsme se nechaly vyučovat, jak přijímat samy sebe a doslova jsme si vychutnávaly Jeho přítomnost a lásku mezi námi.

V krásném prostředí Hostýna a letním počasí nebylo moc těžké chválit Pána. Začínaly a končily jsme den chválami a uctíváním, Boží přítomnost a sláva byly tak mocné, uzdravující a občerstvující, že jsem si opravdu naplno uvědomila, že právě „toto“ proměňuje, uzdravuje a dává nový život. Bez Boží slávy a pomazání nemůžeme dělat nic. Tak, jak nám Pán dával v duchu obrazy […]

Mladí Češi v italské Oáze Camparmò (25.-27. dubna 2008)

V pátek okolo páté hodiny ranní jsme společně vyrazili z Plzně. Cesta autobusem byla spíš zdlouhavá a jednotvárná, nehledě na objížďky, zákazy apod., přesto jsme se však vůbec nenudili.

V průběhu cesty jsme se marně snažili vymyslet ryze český pokřik, kterým bychom se Italům představili. Přišli jsme na slogan: „Pivo, víno, rum, to je český um“, dál jsme se nedostali… No, posuďte sami, asi to není dost dobrá prezentace na mezinárodni úrovni. A už vůbec by to nebylo svědectví, které chceme dnešnímu světu předložit!

Ihned po našem příjezdu do Camparma jsme se zapojili do společného programu. Začalo to velmi zostra – kolektivními hrami, při nichž jsme se navzájem povzbuzovali, pokřikovali na sebe a smáli se. Postřehli jsme, že naše kultura a mentalita se možná trochu liší, ale to nás nezastavilo v budování vzájemného přátelství.

Svědectví ze setkání Ježíš uzdravuje 12. – 13. dubna 2008

Svědectví

Kristus vstal z mrtvých !

Milí přátelé, posílám Vám svědectví o velkém zázraku, který se stal 12. dubna 2008 v Liticích. V roce 1988 začaly mé problémy s páteří, nemohla jsem se ani předklonit, abych vykonala hygienu. Bolest vystřelovala až do břicha, zkoušela jsem to překonat, ale výsledkem byl výhřez ploténky. Měla jsem velké bolesti v pravé noze, nemohla jsem na ni ani šlápnout. Následkem bylo ochrnutí nohy. Lékaři mě léčili infuzemi a nasledné vyšetřeni s kontrastní látkou potvrdilo „oživení“ končetiny. Zůstaly mi však 20 let velké bolesti pravé i levé nohy, a v letošním roce mě čekala operace páteře.

V dětství jsem chodila do kostela, ovšem naposled jsem byla při křtu mé dcery Dity v roce 1974. Stále jsem však cítila, že v mém životě něco chybí. Začala jsem tedy v roce 2007 o vánocích chodit do kostela – po 33 letech. Ježíš pro mě připravil cestu, a tak jsem se dostala až k vám do Litic na setkání „Ježíš uzdravuje“. Celé setkání jsem prožívala ve velké touze po uzdravení.