Chraň život a Život ochrání Tebe, 20.-22.3.2009

Březnové setkání mladých, zaměřené na podporu života především v jeho nejranější fázi, zahájil už v pátek večer krátkým slovem Francesco. Mluvil o tom, že je nutné, aby víra a rozum kráčely spolu, protože zaměříme-li náš pohled pouze na rozum, vede to k přílišné vědeckosti, naopak orientace pouze na víru nás přivádí k fanatizmu. Již v této promluvě i v následném videu (můžete shlédnout zde) zazněla výzva k podpoře života. Poté jsme shlédli film „Kdopak to mluví“, ve kterém bylo vtipně zachyceno, co si asi tak myslí dítě, když jeho slova ještě nejsou slyšet.

V sobotu ráno jsme si s Davidem zopakovali páteční slovo a ihned po úvodních chválách a modlitbách jsme začali procházet biblické pasáže, které vypovídají právě o životě. Pracovali jsme v šesti skupinkách, přičemž každá měla úryvek, který v Bibli našla, znázornit graficky na papír formátu A1. Všechny výtvory byly povedené a pěkným způsobem jsme si tak připomněli některé pasáže ze Starého i Nového zákona (např. J 6,47; J 3,16; Gn 2,7; L 1,35; Gn 2,23a).

Ještě v sobotu dopoledne se slova ujala Virginia De Nardi, interní sestra komunity z Itálie, která se při svém studiu zaměřila na téma potrat a sepsala […]

Setkání mladých 20. – 22. 3. 2009

Motto: Chraň život, a Život ochrání tebe !Setkání mladých

Ohledně problematiky potratu slyšíme mnoho velmi odlišných názorů… Jak je tomu ale ve skutečnosti? Bývá potrat projevem osobní autonomie a cestou k duchovnímu i fyzickému osvobození? Anebo je naopak faktickou autodestrukcí vlastní osobnosti ? Jak dopadnou jednotlivé názory ve světle reálných fakt ?

…na toto téma k nám a s námi promluví Virginia De Nardi, interní sestra komunity a autorka knihy POTRAT A ZDRAVÍ ŽENY: Existuje post-abortivní syndrom? Názory a konfrontace.

V sobotu 21. 3. ve 20 hodin vystoupí skupina Touch of Gospel.

Muž a žena v intimitě – Setkání mladých 16. – 18. 1. 2009

Setkání mládeže 2009

Každý z nás si už někdy položil otázku „Kdo jsem?‟ – a odpovědí je tolik, kolik je lidí na zemi. Ať už vědomě nebo nevědomě – jednáme, sdílíme a žijeme to, co jsme… Tak tímto tématem to všechno začalo. Na našem druhém letošním setkání mladých jsme si spolu s MUDr. Slávkem Brichcínem povídali na velmi aktuální téma pro dnešního mladého člověka, týkající se intimního vztahu mezi mužem a ženou.

Každý mladý člověk touží po přátelství. Upřímně řečeno, kdo z nás nemá touhu svázat svůj život s životem někoho jiného? Každý! Každý v sobě nosí silnou potřebu být chtěný, přijatý a milovaný. V lásce se identifikujeme, nacházíme smysl, poslání i naplnění. Jak tedy žít a vybudovat most přátelství a vztahů, a na čem a jak stavět, aby se most nezhroutil?

Ježíš je to pravé slovo! – Setkání mladých 7. – 9. 11. 2008

Naše setkání začalo jako obvykle v sále „Betlém“ v Liticích, ale nikdo jistě nečekal, že program nebude probíhat zde, ale na Prusinách. V pátek večer, ihned po příjezdu na prusínskou faru, jsme během deseti minut začali přednáškou o Božím slově. Mluvili jsme o tom, že Ježís je to Slovo, které přišlo na zem, aby nám byla zjevena tvář Boha Otce, ale nejen to, nýbrž aby také přinesl světlo do našich temnot, osvítil náš život svým podivuhodným světlem pravdy a přinesl nám spásu. Pak následovala dynamika s názvem „cesta beze světla“, která spočívala v tom, že každý z účastníků dostal nezapálenou svíčku. Šli jsme polní cestou k lesu a všichni jsme přitom prohlašovali: “Ježíši, ty jsi moje světlo, budu tě následovat, a tak nebudu chodit ve tmách, ale budu mít světlo života.“ Na cestě se samozřejmě objevily různé překážky jako bláto, louže a v lese pak větve a pařezy. Mnohokrát nám připomněly, že když kráčíme světem beze světla, potýkáme se v životě s těžkostmi a narážíme na velké a často zbytečné problémy. V lese jsme si ale svíčky zapálili, vždyť Ježíš již přišel na tento svět, nenechal nás samotné a na pospas temnotě.

Při zpáteční cestě […]

Mladí Češi v italské Oáze Camparmò (25.-27. dubna 2008)

V pátek okolo páté hodiny ranní jsme společně vyrazili z Plzně. Cesta autobusem byla spíš zdlouhavá a jednotvárná, nehledě na objížďky, zákazy apod., přesto jsme se však vůbec nenudili.

V průběhu cesty jsme se marně snažili vymyslet ryze český pokřik, kterým bychom se Italům představili. Přišli jsme na slogan: „Pivo, víno, rum, to je český um“, dál jsme se nedostali… No, posuďte sami, asi to není dost dobrá prezentace na mezinárodni úrovni. A už vůbec by to nebylo svědectví, které chceme dnešnímu světu předložit!

Ihned po našem příjezdu do Camparma jsme se zapojili do společného programu. Začalo to velmi zostra – kolektivními hrami, při nichž jsme se navzájem povzbuzovali, pokřikovali na sebe a smáli se. Postřehli jsme, že naše kultura a mentalita se možná trochu liší, ale to nás nezastavilo v budování vzájemného přátelství.