V neděli 15. 11. 2015 jsme stanuli na místech, o kterých jsme do té doby jen četli nebo je viděli na fotografiích. To, co jsme v následujícím týdnu prožili, předčilo všechno naše očekávání. Nejprve jsme navštívili místa Ježíšova působení na severu Izraele. Poté se naše putování ubíralo do okolí Jeruzaléma, kde jsme zakoušeli silné okamžiky na místech, na kterých Ježíš prožíval své poslední chvíle před odchodem k Otci.
Byla to společná pouť, kterou jsme prožívali jako jeden lid, a přesto Pán promlouval ke každému osobně.
Pro mě byla hora Tábor silným dotykem Boží lásky. Tehdy Ježíš při rozmluvě s Mojžíšem a Elijášem dostal sílu pokračovat a dokončit svou cestu, jít do Jeruzaléma navzdory všemu, co ho mělo potkat, a dokonce o tom začal veřejně mluvit: „Syn člověka bude vydán do rukou lidí, zabijí ho a třetí den bude vzkříšen.“ Otevřela jsem znovu své srdce Ježíši a učinila rozhodnutí, že chci dál pokračovat v cestě a v plánu, který se mnou má, ať to stojí, co stojí. Zrovna lilo jako z konve, všude černé těžké mraky, pak na okamžik déšť ustal, rozevřelo se kousek nebe, ze kterého vystupoval zářivý bílý oblak. V tu chvíli mě zaplavil obrovský pocit radosti z Boží přítomnosti a mé srdce hořelo.
Já jsem vnímal, jaké požehnání spočívá na izraelském lidu i přes všechno utrpení, kterému byl v minulosti vystaven. Popravdě řečeno, ovlivněn současnými událostmi, jsem čekal napětí a strach. A jaké bylo mé překvapení, když namísto toho jsem četl z tváří Izraelců pokoj a radost, která při putování touto nádhernou zemí přeskočila i na mě. Velmi mě zasáhlo, když bratr Benjamin z řad mesiánských židů, který pochází z rodu Áronova, nám udílel své požehnání. Tehdy jsem zakusil, jak na nás z nebe sestupuje Duch svatý…
Petr a Mirka Hovjačtí
Moje pouť začala neplánovaně pozváním od Marušky Mackové asi tři týdny před odjezdem. Neměl jsem moc důvodů, abych to nepřijal, nechtěl jsem se vymlouvat – jako je to v Božím slově viz Lk 14,18-20 o pozvání na hostinu – proto jsem souhlasil a nelituji.
Zasáhla mě především projížďka lodí po Galilejském jezeře z Ginosaru do Tiberiady, kdy jsem silně cítil Boží přítomnost, která mě naplnila radostí a důvěrou v Ježíše: i v loďce mého života je Pán přítomný!
Také zázemí v Oáze v Tiberiadě, kde jsme se mohli sdílet a zakoušet bratrské přijetí, nám velmi zpříjemnilo pobyt a cítili jsme se jako doma.
V neposlední řadě mě zasáhla i pomoc pastýře Francesca, který při návštěvě pevnosti Masada ošetřil mé zranění, když jsem zakopl a odřel si ruku a nohu.
Byl jsem obklopen milující rodinou, a to stálo za zkušenost.
Děkuji celému realizačnímu týmu i generálnímu pastýři Alvarovi za nevšední zážitky této poutě, díky níž jsem se opět pevněji přimkl k našim kořenům v Izraeli.
Vojta
Jsem Bohu vděčná za obdarování, kterého se mi dostalo návštěvou Svaté země v listopadu 2015. Nikdy mě ani ve snu nenapadlo, abych po té cestě snila, toužila… Letos na jaře v Koinonii zazněla z úst Marušky nenápadná nabídka: „Nechcete jet s námi na pouť do Izraele?“ Moje odpověď: „Jela bych…“ byla bez dlouhého uvažování posílena přítomností a také souhlasem sestry (Jany N.) z našeho domu modlitby v Opočně. A toto rozhodnutí se stalo skutečností, až jsme – bratři a sestry – v plánovaném termínu odletěli.
Celá pouť byla nevyslovitelně úžasná, hodnotná co do náplně programu, tak hlavně po duchovní stránce. Na všech místech, která jsme navštívili, nás vždy slovně posílil náš milovaný Alvaro. Přiblížil nám, co se tam stalo, co řekl Ježíš, jaký to má pro nás význam, smysl. Zážitků a dojmů bylo nespočet. Všude jsem byla dojata k slzám při představě, že jsem na místech, kde opravdu chodil a působil náš Pán, že to mohu vidět na vlastní oči…
Slzy dojetí jsem nedokázala zastavit v památníku židovského holokaustu „Jad Vašem“ v Jeruzalémě. V tomto muzeu je vše doloženo dobovými fotografiemi, filmy, kresbami, citáty a různými osobními předměty. O věrohodnosti tohoto strašlivého dopuštění z 2. světové války, spáchaného na izraelském národě, nelze pochybovat.
Úžasným zážitkem pro mě pak bylo setkání v domě Koinonie v Ein Karem s mesiánským židem Benjaminem, z rodu Áronova. Se zájmem jsme vnímali jeho slova, že: „…máme povolání Jana Křtitele (= on byl rovněž z rodu Áronova) a že právě Jan Křtitel ukázal na Ježíšovu přítomnost. I my máme ohlašovat Boží přítomnost mezi námi, skutečně modlitbou připravovat Pánu cestu na jeho druhý příchod. Na závěr, při áronském požehnání od Benjamina, „hořela“ při západu slunce část nebe. Intenzivně jsem vnímala, že to bylo zároveň přesvědčivé Boží požehnání, posílení a utvrzení pro nás všechny. Nikdy na tento moment nezapomenu. Bohu díky!
Iva
Pouť do Izraele byla pro nás velmi požehnaným časem. Nejhlubší zážitky mám z hory Karmel, vnímala jsem pro sebe a naši rodinu výzvu k obrácení, a to následovat Pána jinou formou. Dále to bylo silné na hoře Blahoslavenství, kde Alvaro mluvil o pokoji a společenství. V poslední době mi pokoj v srdci berou starosti o naše dospívající děti, k tomu má práce a škola, kterou tento rok dodělávám. Na této hoře jsme měli Pánu vše odevzdat s vědomím, že se o všechno postará. Učím se Pánu důvěřovat, že to, co mu odevzdáme, má pevně ve svých rukou. Ale na té hoře to bylo opravdu hlubší a opravdovější. Další moment byl v řece Jordánu, kdy mě silně zasáhlo to, jak velký je dar Ducha svatého. Tím, že ho přijímáme, nás očišťuje a dává nám novou sílu i život. Pocítila jsem ve svém srdci silnou vděčnost. Bylo toho ještě mnohem víc, ale abych nakonec nepsala celý cestovatelský deník…, na závěr bych přesto chtěla říct, že na mě silně zapůsobila i celá naše skupina. Během všedního dne, v práci, doma často vnímám kolem sebe nervozitu, ale celý týden, i když kolem mě bylo tolik lidí, jsem tu nervozitu vůbec nevnímala. Prožívala jsem kolem sebe POKOJ! I když to bylo fyzicky náročné, tak to překrýval ten úžasný pokoj, který jsem si opravdu celý týden užívala. Bylo mi v přítomnosti bratří velmi dobře a byly to pro nás oba vzácné chvíle.
Broňa a Pavel
Z celého srdce děkuji našemu Pánu, že mi tak požehnal a mohl jsem se zúčastnit pouti do Izraele. A ještě o to více, že jsem tam mohl jet společně s bratřími a sestrami z naší Koinonie jako jedna velká rodina. Izrael byl můj takový dlouholetý sen. A Pán mi tento sen skrze naši Marušku i skrze ostatní splnil. On je náš dobrý Pán a plní naše sny. Tak opravdu díky za tento dar.
Je to nádhera vidět na vlastní oči Svatou zemi, stát vlastníma nohama v této zemi zaslíbené. Vidět a prožívat to vše živě ve svém srdci, všechna ta důležitá biblická místa, kde se vlastně odehrávala i naše spása. Díky Bohu za to! Myslím, že to byl Pavel VI., který řekl, že Izrael je páté evangelium. S tím já plně souhlasím.
Na mě osobně dost silně zapůsobilo několik míst, zažil jsem tam takový Boží dotek. První místo bylo ve Večeřadle a následně v kapli tzv. „večeřadélka“, kde jsme měli společnou mši. Ve Večeřadle se stalo několik velmi důležitých událostí: Ježíš zde se svými apoštoly slavil poslední večeři, potom se zde ukázal po svém zmrtvýchvstání, a nakonec byl zde v den Letnic seslán Duch svatý. Cítil jsem tu moc velkou Boží přítomnost, lásku a pokoj. Opravdu velká síla! Další silné místo pro mě bylo u zdi nářků, kde jsme se modlili.
Dále v kapli sv. Jana na poušti, kde jsme měli také mši svatou. Tam mě Pán utvrzoval a povzbuzoval v mém – našem povolání Jana Křtitele. Hluboce jsem prožil setkání s naším bratrem Benjamínem mesiánským židem. Zvláště ve chvíli, kdy nám dával Áronovo požehnání v hebrejštině.
Na závěr bych vás všechny chtěl povzbudit: jakmile se vám naskytne možnost jet do Izraele, a to ještě s Koinonií, jděte do toho ! Stojí to za to. Hned bych tam jel znovu. A nedělejte si starosti, co to bude stát apod. Pán vám chce i v tomto požehnat, jako požehnal mně. Tak díky moc všem bratřím, sestrám a našim pastýřům za tuto společnou pouť.
A úplně na závěr bych měl na vás všechny velkou prosbu: modleme se za Izrael, žehnejme Izraeli, Jeruzalému. Je to opravdu moc důležité! Díky za přijetí!
Honza
Pouť do Izraele byla pro nás darem od Pána a dokonce jsem se na ni vydali jako na naši svatební cestu 🙂
Vždy jsme o Izraeli snili a přáli si, abychom i my mohli toto krásné a požehnané místo navštívit.
Když jsme se dozvěděli, že se po delší době má konat pouť do Svaté země, ihned jsme zajásali. Uvědomili jsme si ale, že finanční stránka pro nás nebude jednoduchá mimo jiné i proto, že nás čekala naše svatba. Náš sen navštívit Izrael jsme předložili Pánu a s vírou a důvěrou v Něho, jsme se na pouť přihlásili. Stále jsme se modlili a navzájem se povzbuzovali, že pokud nás Pán v Izraeli chce, dá nám k tomu prostředky.
Naše svatba proběhla, zaplatili jsme vše, co s ní bylo spojeno, a zjistili jsme, že nám ještě zůstaly nějaké našetřené peníze. K této částce jsme přidali potřebné finance, a to díky našim bratřím a sestrám, kteří nás obdarovali svatebním darem. Díky tomu jsme byli schopni pouť zaplatit.
Proto dnes tvrdíme, že pouť v Izraeli, byla pro nás opravdu velkým darem od Pána, který je nesmírně štědrý. Můžeme také říct, že po celou dobu, co jsme šetřili, ať už na svatbu, či na Izrael, jsme nikdy neměli ničeho nedostatek, a navíc jsme si mohli pořídit základní vybavení do domácnosti. Pán se postaral opravdu dokonale!
Na závěr bychom Vás chtěli vybídnout, sněte a proste Pána o konkrétní věci, protože Pán se postará a vše Vám dá v pravý čas!
Martin a Eliška Hanákovi
Fotografie
