Svědectví – Brichcínovi

BrichcínoviPoznali jsme se v polovině padesátých let – dívka maturantka, chlapec medik, oba původem ze západních Čech. Alena si připadala vzdálená od víry, Slávek byl praktikující katolík. Ona přesvědčená, že nad jejím osudem a volbou partnera bdí v dětství zemřelý bratříček, do roka prožila intenzivní náboženskou konverzi. On se skrupulosním svědomím, ale s důvěrou v Boží přízeň přečkal obvyklé peripetie dvouleté studentské známosti.

V září 1957 jsme přijali dar manželství a v říjnu 1958 dar prvního syna. Za dalších šestnáct měsíců po Romanovi se narodila dvojčata (syn a dcera) mamince, kterou náročný dětský trojlístek neodradil od dokončení studia na zemědělské fakultě, ve stejném termínu s jejími bezdětnými kolegy. Pavel a Martinka sdíleli s ostatními bytovou tíseň a dosti svízelnou ekonomickou situaci. Naše začátky v Plzni byly těžké, ale Pán nás neopustil.

Svědectví studentů BKŠ

BKŠV roce 1999 jsem se dožila důchodového věku. Myšlenka, že se budu nudit, mě nikdy nepřepadla, ani v tu dobu ne! Otevíral se první ročník Biblické korespondenční školy a já jsem se ve svých 55 letech pouštěla do studia.
„Boží slovo – Kniha knih – Bible“: ten úžasný dar živého Slova jsem při úkolech začala otevírat a brát pokrm pro duši, tělo a vůbec do celého svého života to, co bylo pro mě v daných situacích potřebné: řešení, náplň, Boží požehnání, radost, světlo, spásu, kterou je Ježíš, a to největší – dar Boží lásky a trpělivosti, kterou Pán se mnou má.
Po třech letech studia BKŠ lze pokračovat studiem teologie (Teologická korespondenční škola). S pomocí Boží jdu dál a dostává se mi obohacení (…)