Původně jsme s mladými nad 18 let plánovali na polovinu srpna další Misi Merklín. Nicméně týden před akcí se vše změnilo. S Alvarem a Francescem jsme totiž dali dohromady upgrade z MM na MC, tedy Misi Camparmò. A tak jsme se třemi auty vypravili do Itálie.
Protože nás v oáze velmi mile přijali a starali se o nás jako o své vlastní, cítili jsme se jako doma.
Program setkání jsme rozdělili na čas práce a čas “odpočinku”. Hned druhý den jsme se tedy věnovali hrabání trávy, čištění lesní cesty, stavění lešení nebo broušení a malování dřevěných kanceláří. Nestihli jsme toho mnoho, ale o to konec konců ani nešlo. Především jsme byli pospolu.
Během odpočinkových dnů jsme měli možnost pozdravit našeho zakladatele Ricarda, podívat se na visutý most při cestě na Campo Grosso, svlažit se v horské říčce Astico, a hlavně jsme se vydali na Pasubio! Na místě, kde Bůh začal tvořit naši komunitu, jsme se pomodlili a posléze občerstvili.
Celé setkání protkávala Alvarova slova během ranních bohoslužeb a modliteb a myslím, že v nás všech zůstává především ono finální shrnutí:
s odvahou ztratit, abychom mohli získat,
s radostí a vděčností,
s rozhodnutím otevřít se druhým
se vydáváme na cestu od negativního k pozitivnímu, k dalším dobrodružstvím, která pro nás Pán připravil.
A když přemýšlím nad tím, co se dotklo mě, tak to byly především tyto dvě věci:
Jednota v rozdílnosti, protože každý z účastníků a každý ze zasvěcených je jiný, a přesto jsme byli jedno. Kde je jednota, tam přichází v hojnosti Duch svatý.
A poté jsem vnímal, že to, že se až ke mně dostala zvěst naděje skrze komunitu z italských hor, není náhoda. A teď je i na mně, abych tuto zvěst nesl dál; nemusí to být ani daleko, stačí k těm, se kterými jsem každý den.
Díky za to, že jste nás přijali!
Franta
Fotografie Tomáše Dragouna v originální kvalitě najdete tady.
Máte-li potíže se zobrazením fotogalerie, vymažte prosím historii Vašeho webového prohlížeče a načtěte stránku znovu.
