Konečně jsme se dočkali a po dlouhé odmlce, během níž jsme se od září neviděli, jsme se v sobotu 22. května opět sjeli do Litic na Letnice.
 Setkání se konalo pod širým nebem na dvoře oázy, takže jsme mohli ve všech směrech volně dýchat.
Před farou rukama bratří a sester vyrostlo kompletně vybavené podium a pod ním rozestavěné židle ve skupinách po dvaceti. Asi tak jako když Ježíš rozsadil zástup po stu a po padesáti a poté pro všechny přítomné rozmnožil chléb a ryby. I my jsme jako lačný zástup nedočkavě vyhlíželi Boží slovo a jeho Ducha, který by nám dal opět načerpat radost, sílu a tolik potřebnou naději. A Pán naše očekávání nezklamal. Po úvodní modlitbě, kterou vedl Alvaro, nám pak jeho prostřednictvím naservíroval skvělý a výživný pokrm, abychom mohli naději sytit každodenně. Naděje se totiž neobejde bez radosti; bez vděčnosti za dary, kterými nás Pán zahrnuje; bez vytrvalosti – Duch svatý nám přichází na pomoc, abychom měli sílu a abychom neutíkali; bez slova povzbuzení, které vyzdvihuje Boží moc; a bez bratří a sester, s nimiž jsme ve společenství. Že je to velmi chutné a zdravé menu?! Co ho takhle něčím zapít? Vodou…? Pravda, té bylo tak akorát, nechyběla (ale chránily nás stany) ani jí nebylo zas tak moc… Není ovšem nad lahev výtečného šumivého vína… a Francesco ji už konečně otevřel!!! Připili jsme si tedy na jeho zlaté narozeniny a při té příležitosti také na Alvarovo stříbrné kněžství!
Na všechny se dostalo, všichni byli naplněni Duchem svatým. A co teprve zítra? Zítřek bude ještě lepší!
(toivo)