Těšíme se na Vaše svědectví – sek@koinonia.cz
Minulý rok šly ještě Letnice tak trochu mimo mě a nestačil jsem se tehdy divit, co se to v Liticích děje a kde se tam ty davy lidí berou. A chvilkami jsem si říkal: „Ti lidé jsou blázni, hoďte na ně síť!“ Ono vlastně minulý rok pro mne bylo skoro všechno víceméně nové. Třeba i zjištění, co že to ty Letnice vlastně jsou. Člověk může mít i po čtyřicítce mezery ve vzdělání. Jenže letos už to bylo všechno jinak. Termín Letnic jsem měl v kalendáři už od minulého léta, protože se k němu vázala jedna z nejvýznamnějších událostí v mém dosavadním životě, na kterou jsem se postupně připravoval déle než rok. Také už jsem si zvyknul na „koinoňácký“ styl a přijal jej za svůj. A hlavně už vím, co jsou Letnice!
Na setkání (resp. na to co mě tam čekalo) jsem se poctivě připravoval a protože to mám do Litic blízko, pravidelně jsem se také jezdil dívat, jak pokračují práce v sále. Velmi mi záleželo na tom, aby byl včas hotový. A vlastně nejen mně, ale i třem mým požehnáním – jednomu velkému a dvěma menším. Tedy ne co do významu, ale co do výšky. Protože ten bazén, co byl napuštěný na pódiu tam byl právě pro mě a moje dva trpaslíky: Dáňu a Olinku.
Celým setkáním se jako duha proplétalo několik barevných stužek – Pánova přítomnost, modlitba, přátelství, radost, výborná nálada a skvělá hudba. Celý den probíhal velmi aktivně v atmosféře modlitby i dobré zábavy. Úderem páté hodiny odpolední jsme se dostali až k hlavnímu bodu programu. Tedy hlavnímu pro nás. Křest je okamžik mocný, neopakovatelný a pro mne zatím i stěží popsatelný. Jisté však je, že poté, co jsem se vynořil z vody mi došlo, že „je něco jinak“. Zatím se pořád snažím přijít na to, jak popsat co. Cítím ale, že cesta, kterou jsme spolu s dětmi nastoupili je správná a pomůže nám najít to, co jsme ještě před třemi lety hledali marně, tápajíce ve tmě. O několik minut později jsme s mým velkým požehnáním Lucinkou absolvovali i biřmování a v neděli pak první svaté přijímání. Prostě víkend ve znamení svátostí a nových věcí. Dáňa už prohlásil, že se těší na příští rok, že se nechá pokřtít znovu. A byl velmi zklamaný, když se dozvěděl, že znovu už to nejde, že je to napořád.
Malá poznámka na závěr: Hned v sobotu jsem zažil na vlastní kůži to, o čem mluvil Alvaro v průběhu dne: totiž, že někdy nám Pán dá dar, který ani nechceme a jsme na něj snad i naštvaní. A teprve pak zjistíme, jak velký dar to je. Chtěli jsme po křtu jet slavit s kmotry a přáteli na zahradu ke grilu. A Pán nám poslal liják, takže jsme grilovat nakonec nejeli a vše jsme honem přesouvali na nedělní odpoledne. A když jsem si v neděli na zahradě uvědomil, v jakém stresu a zmatku by bylo roztápění grilu v osm hodin večer, došlo mi, že ten déšť poslal Pán jako dar nejen vyschlé krajině, ale také nám.
Děkuji, že jsem se mohl účastnit celého Setkání, že jsem mohl svoji víru prožívat s komunitou a přáteli. A děkuji Andrejce, Milošovi, Lidušce, Honzovi a Lence, že se nás ujali jako kmotři.
Honza W.
S vděčností bych chtěla poděkovat Pánu, že jsem na Letnice mohla prožít „totéž“ a přesto zase jinak – nově: vylití Ducha svatého ve velké síle společenství bratří a sester. Je krásné se sejít a – i když si s mnohými nestačím ani promluvit – jsem pokaždé šťastná, když vidím jejich úsměvy a zakouším jejich láskyplné přijetí. Přestože mnozí prožívají těžké životní situace a velká trápení, společně se dokážeme radovat a chválit Pána. A to je velký dar Ducha. V komunitě je můj domov, tady je ten stůl, u kterého se mohu sytit.
Helenka Š.
Kristus vstal z mrtvých! Když Alvaro říkal, že je někdo z přítomných uzdraven od depresí, říkal jsem si, že to možná mluví o mých problémech, které léčím už dva roky. Musím říci, že díky Pánu (zatím) od Letnic deprese nemám. Chvalme Pána, protože je mocný, dává sílu, pokoj a radost.
Drazí bratři a sestry v Koinonii, srdečně vás všechny zdravím. Teprve nyní jsem si našla čas a chvíli klidu, abych vám napsala a vyjádřila srdečné poděkování a obdiv. Po návratu z Letnic jsem se cítila (jako vždy) posilněna a naplněna ohromnou radostí, která člověka přímo nadnáší. Vše, co jsme s vámi prožili, je neopakovatelný, jedinečný dar Boží a bratrské lásky… Boží moc a požehnání je nevyslovitelné.
Úžasné dílo (duchovní i stavební), které konáte a které roste přímo před očima, zaslouží vděk a úctu. Chvála Tobě, Pane, Bože veliký. Prosíme, žehnej i nadále. Maria, díky za Tvoji ochranu a vedení.Také děkujeme za všechna vaše svědectví o Boží milosti, která nám předáváte, hlavně to minulé svědectví Janičky… Bohu díky. A nakonec patří veliký dík naší sestře Marušce za její obětavou službu, kterou pro nás koná, jakkoli je v současnosti vrcholně zaneprázdněná svojí disertační prací.
S láskou na vás všechny v modlitbách myslím, Iva V.
Letos jsem na Letnicích chyběla, ale díky skvělé fotogalerii a také Honzovu příspěvku jsem se alespoň na chvíli přenesla do Litic a oživila si atmosféru setkání. Moc krásně jsi to, Honzo, napsal. Je to úžasné, že i v dospělém věku se člověk k tomuto kroku rozhodne. Jsi tím určitě vzorem i pro ostatní a posiluješ řady těch, kteří se k tomuto kroku již rozhodli. Takže ještě jednou díky – a těším se zase někdy na návštěvu v Liticích a posílení Duchem lásky, pokoje a radosti!
