Tábor Zlobice 2014. O tom by se dala sepsat celá kniha, ale já z této knihy vytáhnu pouze jednu kapitolu. A to o tom, jak ten letošní tábor zasáhl mě. Jela jsem tam jako jedna z vedoucích té nejlepší skupinky a myslela jsem si, že tentokrát už mě nic nemůže překvapit. Byla jsem na tolika táborech, že už nic nového přijít nemůže, natož modlitba za vylití Ducha svatého, tu jsem zažila tolikrát… Maximálně mě budou bolet záda z dlouhého stání.
V tom je ta krása Ducha svatého, že může překvapovat, naplňovat naše duše radostí a stále nás obdarovávat dary. A právě takové obrovské překvapení připravil pro mě. Nejen, že se mi chtělo plakat, když jsem viděla, jak mladí Pánu otevírají svá srdce a zvou ho do svého života, přijímají dar jazyků a radosti, ale i já jsem od něho jeden takový dárek dostala a za něho jsem mu moc vděčná.
A když si prohlížím fotky, nejsem smutná, že tábor už skončil, ale těším se, co nového nám přinese ten další. Amen.
Káťa
Letošní tábor pro mě byl jedním slovem výjimečný. I když jsem s komunitou prakticky vyrůstala, nepřestává mě překvapovat. Je to kvůli tomu, že Bůh mocně jedná skrze lidi, kteří jsou v Koinonii Jan Křtitel. Na tomto táboře jsem zakusila Pánovu přítomnost jako nikdy. Poznala jsem skutečnou lásku, pokoj, radost a to nejdůležitější: PŘÁTELSTVÍ! Ale aby tohle člověk mohl vidět, tak je potřeba nasadit si brýle, které nám dává Ježíš. Protože nikdo nás nemiluje jako JEŽÍŠ. ON je jedinečný ! 🙂 A já jsem strašně moc ráda, že jsem na tomto táboře mohla být s vámi. Protože vy jste moje radost, pokoj a přátelství 🙂 Vy jste moje rodina ! 😀
Johy ! 🙂
Kristus vstal z mrtvých!
Na konci července letošního roku jsem se zúčastnil tábora pro mládež, který pořádala Koinonia.
Plný starostí z domova (nedávno jsem ztratil tatínka) jsem se vydal na cestu.
Přesto jsem věděl, že mě zde bude vítat otevřená Boží náruč, že se ničeho bát nemusím.
V průběhu tábora se mi Pán stal mocnou oporou, mé problémy vzal na sebe a obdařil mě Duchem svatým a svými dary.
Těmi největšími byla nová přátelství, odvaha a radost, radost, kterou jsem mohl prožívat se všemi bratry a sestrami,
radost, kterou můžu předávat dále, radost, která v nás neustále sílí.
Mé nadšení z celého tábora by bylo těžko popsatelné, shrnu je slovy apoštola Pavla:
,,Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus, a život, který zde nyní žiji, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne.“ (Gal 2,20).
Pán činí podivuhodné věci a já jsem rád, že jsem jedním z těch, kteří ho poznali, protože kdo v Něj věří, nebude zahanben a má život věčný.
Amen.
Pepa H.
Fotografie
