K tomu, abych se dostal až ke kursu Dějiny spásy a k tomu, co mě zasáhlo, musím začít poněkud šířeji. Kdyby mi před dvěma lety někdo řekl, že jednou budu chodit do kostela a že se jednou budu účastnit něčeho takového, poslal bych ho do místa, které všichni tušíte a které zde nejde publikovat. Nicméně – stalo se. Cesty Páně jsou nevyzpytatelné a cesty, kterými vodí nás, snad ještě méně. Pán naštěstí přivedl nejen mne, ale i celou moji rodinu ve správný čas na správné místo a ke správným lidem (do Koinonie v Dobřanech). Jako záminku si zvolil hudební doprovod půlnoční mše, a to jen pár dní poté, co jsem si stěžoval, že mě to „brnkání“ jen tak doma už nebaví. Prostě už tehdy o mě věděl a věděl, na co mě nalákat. A já jsem od prvního setkání tušil, že moje cesta povede směrem k Pánu a povede nejspíše přes muziku. Toto tušení se nakonec ukázalo pravdivým.
Ale zpět do současnosti. Uběhl rok a půl a já jsem se zúčastnil kursu Dějiny spásy. Kurs byl součástí mé přípravy na křest, respektive jejím začátkem. První den jsem vystupoval z auta se smíšenými pocity – já, který o víře a Bibli neví skoro nic (vlastně jsem ji před 20 lety přečetl, ale s podobným nadšením, jako jsem čítával povinnou četbu ve škole) a jediné, co jsem věděl v den příjezdu, bylo, že ji mám staženou v tabletu. Já, který tápe ve zkratkách jako Gen, Ex a odkaz „Mt 2,8“ považuje za šifru mistra Leonarda jsem se dostal mezi přesilu lidí, kteří tohle všechno znají a s Pánem žijí dlouhá léta a většinou i „odjakživa“. Byl jsem však mile překvapen vstřícností všech účastníků a ochotou pomoci a poradit, stejně jako tím, že mě přivítali ve svém středu bez jakýchkoliv ústrků a posměšků. Stejně tak jsem byl velmi potěšen prostředím a přístupem všech v Koinonii, kteří se o nás starali.
Samotný kurs byl přesně tím, co jsem potřeboval – získal jsem přesně ten základ, který jsem potřeboval k pochopení víry, získal jsem velmi intenzivní zkušenost s Boží prozřetelností a přítomností. Setkal jsem se a vyměnil jsem si kontakty se spoustou úžasných lidí. Po dvaceti letech, kdy bydlím v této oblasti (a moje paní sem přišla z druhého konce republiky před 11 lety) máme konečně pocit, že někam patříme a že jsme tady správně. A to nejen díky Pánu, Alvarovi a Miriam, ale i všem ostatním „koinoňákům“ a dalším osobnostem, se kterými jsme se na kursu setkali, jako byli například královna Alžběta nebo Martin Luther King. Díky Pánu, díky Koinonii a díky vám všem!Honza
Včera jsem se vrátila z biblického kurzu „Dějiny spásy“, který probíhal 6.-9.7. v Liticích v oáze naší komunity Jan Křtitel.
Nevěděla jsem, co očekávat, ale jako vždy mě mile překvapil – přímo pohladil po srdci, protože ukazoval na velké Boží milosrdenství a lásku, kterou Bůh projevoval svému vyvolenému národu v průběhu dějin, a stejným způsobem ji projevuje i nám v průběhu našich osobních dějin.
Bůh si nevybírá nikoho dokonalého, svatého, ale prosté, chybující lidi, aby skrze ně znovu a znovu budoval se svým lidem vztah. Zavázal se jim smlouvou, aby s ním mohl být ve všech životních situacích a ani nevěrnosti a pády ho od tohoto budování důvěry a neustálého obnovování vztahu neodradily. Naopak – sám Bůh se stal člověkem Ježíšem, aby tak s námi mohl být navždycky.
Můžeme to připodobnit k manželství – i to stojí na vztahu a lásce, která, aby se mohla naplnit, potřebuje smlouvu a věrnost, a každý den, i přes těžkosti a chyby musí stále nacházet nové cesty a způsoby ke společnému životu. Toto připodobnění mě velice oslovilo, protože jsme s manželem na kurzu právě oslavili 38 let našeho manželství a velice dobře známe, jak je někdy těžké dělat kroky k udržení a obnovení vztahu i důvěry… Ale, jak jsme poznal z četných příkladů z Bible, Bůh to dělá neustále – znovu a znovu to zkouší a nachází způsoby, jak bychom si ho mohli znovu zamilovat a znovu mu začali důvěřovat. A tak slova v Alvarově požehnání pro náš společný vztah, aby naše láska byla také spásonosná jako ta Boží láska, mi silně připomněla význam manželství jako znamení Boží lásky, jako obraz Boha ve světě. Zrcadlem tohoto obrazu Boha, jak nám názorně Alvaro předvedl, je pro nás Bible – zde můžeme nacházet řešení v různých životních situacích, můžeme zde nacházet světlo i útěchu, přísliby, které Pán vždy naplní, abychom tak mohli stále kráčet s naším Bohem – Bohem velice osobním (je to Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův – ale nyní i Bůh Musilův!) ve vztahu a důvěře, společně v jednotě s ostatním Božím lidem, nevěstou, která očekává Ženicha a připravuje se na něj…
A tak moc a moc děkujeme za tento kurz, jsme vděčni za komunitu, za bratry a sestry,se kterými můžeme společně kráčet uprostřed s naším milujícím Bohem. Díky!
Již jsem se zúčastnil více kurzů, které pořádala naše Koinonie, takže jsem na kurz Dějiny spásy jel se znalostí, jak to na takovém kurzu probíhá, že to jistě bude pro mě přínosem a taky, že pokud Pánu otevřu srdce, bude ke mně určitě promlouvat. Po kurzu konstatuji, že moje očekávání se naplnilo. Pán ke mně promlouval skrze vyučování Alvara a Miriam, skrze svědectví ostatních bratří a sester a vzájemné sdílení se s nimi. Absolvovat kurz Dějiny spásy pro mě bylo jako znovu se napít ze studny s živou vodou a získat ztracenou chuť a nový elán, znovu se narodit do stejného těla a získat nový pohled na stejné věci.
Velmi ke mně promlouvalo to, že o zaslíbenou zemi musíme vést neustálý zápas. Zápas, který nikdy nepřestává a zůstat stát znamená o zaslíbenou zemi přijít. Toto mi Pán osobně potvrdil v podobě slova: „… Bedlivě se vždy dotazujte na všechny příkazy Hospodina, svého Boha, abyste si udrželi tu dobrou zemi a mohli ji předat svým synům do dědictví navěky (1Pa 28,8).“ Dějiny Izraele jsou i mými dějinami. Nevěra, slabosti, pády, opakované objevování Boží dobroty, věrnosti a lásky. Bylo pro mě důležité znovu objevit potřebu a touhu otevřít Boží slovo a hledat vzkaz od toho, který je mi vždy nablízku. Postavit se před Bibli jako před zrcadlo, které mi ukazuje, kým jsem – svobodným, milovaným, neustále podporovaným a všemožně povzbuzovaným dítětem Božím.
Díky Pánu za Koinonii, díky všem kdo sloužili, díky všem, kdo přijeli.
Pavel M.
Plzeňská diecéze pro letošní rok nenabídla Diecézní exercicie, proto jsme přijali (s vděčností našemu Pánu) nabídku kursu Dějiny spásy v Koinonii Jan Křtitel.
Vůbec nelitujeme, průřez dějinami nás (asi 80 zúčastněných) v mnohém velice obohatil. Za tři dni jsme znovu mohli objevit v jednotlivých knihách SZ Boha, který pečuje o člověka jako Otec, i když člověk, hříšník, v mnohém zklame, viz Abrahám, Mojžíš, David… Přesto Boží slitování, jeho odpouštění, jeho věrnost, nekonečná, bezpodmínečná láska, nikdy člověka nezklame. Co se žádá po člověku? Jen bezvýhradně Bohu důvěřovat a neustále na něho spoléhat. Je nám blízký a dává se poznat ve svém Synu Ježíši Kristu.
P. Alvaro Grammatica Th.D. nám se svým týmem nabídl nejen hutnou duchovní stravu, obnovil důvěru v přítomného Boha a hlavně: naše srdce zatížené vším možným i nemožným očistil a rozradostněl novou důvěrou, která je nám stále nabízena. A i o naše těla bylo postaráno skvělou stravou.
Děkujeme za vše, co pro nás vykonali a prosíme Pána o požehnání pro jejich práci.
Pavla a Karel Ž.
Jsem Pánu vděčná, že zařídil, abych mohla odjet na kurz Dějiny spásy. Těšila jsem se, co nového se tentokrát dozvíme. Jako vždy jsem nebyla zklamaná! 🙂 Poznali jsme, že způsob, jakým Bůh vede svůj vyvolený národ Izrael silně souvisí s naším životem. Když se Izraeli vedlo dobře, po čase na Boha zapomněl, a proto se mu Bůh připomínal v těžkostech a zkouškách, aby se lid znovu k němu vrátil.
Tak i v mém životě se střídá období, kdy cítím požehnání a kdy se mi daří, s dobou mých pádů, problémů, kdy vidím své hříchy a limity. Tehdy se mi zdá všecko černé, ale Boží přítomnost drží vše pohromadě, těžkosti a hříchy „proplétá“ svou milostí a dává mi sílu a naději kráčet dál.
Všecko má svůj smysl, protože Bůh ukazuje, že je blízko, zajímá se o můj život a chce mi pomoct.
Díky za to, že mám Ježíše, komunitu a přátele!
Laďka K.
Kurs byl moc zajímavý, ale nejvíce mě ovlivnilo setkání s jeho účastníky a společné diskuse, jak o přestávkách, tak během společného jídla nebo po večerech. Jsem věřící zhruba od 40 let a stále mě mě něco překvapuje a posunuje moji víru o kus dál. Je obrovsky motivující setkat se s lidmi, kteří si žijí svůj obyčejný život, ale v srdcích nosí něco úžasného, něco obdivuhodného a to svým chováním i svými slovy předávají druhým. Díky Milane, Pavle, Laďko, Maruško, Janičko, Tinko… Hluboce jste ovlivnili moji víru a vlastně celý další život.
Moc děkuji také všem, kteří se starali o stravování během celého dne, jídlo bylo vynikající. Jsem nadšená také z koinoňácké kapely, dokáže vyvolat v nitru člověka něco nádherného.
Děkuji Vám všem, díky za přijetí! Jsem v Liticích asi počtvrté, ale určitě se zase vrátím.
Bára H.
Myslím, že to byl nejkrásnější duchovní prožitek, co jsem, kdy zažila. Děkuju, že k vám můžu občas přijet a potěšit se tak živým společenstvím s Pánem a vámi. Chtěla bych si Písmo víc zamilovat a věnovat mu ve svém životě víc času. Pán vám ve všem požehnej a provázej. A taky děkuji za vaše modlitby.
Jana S.
Pět skvělých dní v Liticích, důkladný pohled do Písma i do duše.Díky Bohu, Alvarovi, Miriam, Pavle a celému koinoniatýmu!Jaroslav a Dana Šedivých
Celými dějinami se táhne jako červená nit touha, kterou Bůh volá lidstvo po jednotě Boha s člověkem, aby se člověk i lidstvo navrátilo k Bohu.
Fotografie
