„Nemocné uzdravujte, mrtvé probouzejte k životu, malomocné očišťujte, démony vymítejte“ (Mt 10,7-8)
Ve dnech 18.-19. března 2017 proběhlo v Plzni-Liticích tradiční setkání „Ježíš uzdravuje“, program s modlitbou za osvobození a vnitřní a tělesné uzdravení. Uzdravování nemocných je nedílnou součástí zvěstování evangelia. Chce-li  někdo následovat Ježíše, musí vědět, že jedním ze způsobů následování je služba uzdravování nemocných. Je na nás, abychom se modlili za uzdravení nemocných podobně, jako se modlil Ježíš a jeho učedníci. Vždyť základem uzdravení je naše víra, naše úplné spolehnutí se na to, že Ježíš je účinně přítomný uprostřed nás.

Těšíme se na Vaše svědectví – sek@koinonia.cz

 

Náš Pán Ježíš se včera (18.3.2017) smiloval a uzdravil mé ruce z ekzému, který měl dlouholeté trvání. Nic jej nedokázalo uzdravit ani z klasické, ani z alternativní medicíny. Požádal jsem tedy Pána s láskou, vírou, ale také s velikou rozhodností, že MOC CHCI, a ucítil jsem jemně chladivý dotek jeho rukou na mých rukách – a přes noc se ruce uzdravily.
Chvála Tobě, Kriste, za toto uzdravení.
Vznik a vývoj ekzému prý hodně ovlivňuje strava a mezilidské vztahy. Jistě tomu tedy hodně napomohlo moje odpuštění a žehnání lidem, na které jsem se v životě zlobil. Ať lidé více odpouštějí a více žehnají, aby mohl Kristus více uzdravovat!

Pavel

 
První vážná nemoc (karcinom prsu) na mě zaútočila v roce 2006. Tehdy jsem prosila Pána, aby mě ještě nechal žít, že na smrt nejsem připravená (jinak jsem spoléhala hlavně na doktory), ale přijala jsem poprvé svátost nemocných. Po úspěšné operaci následovala chemoterapie a ozařování, a po půlroce opět v plné síle návrat do práce.

V roce 2007 se stal mým duchovním vůdcem Josef Žák a já díky němu pochopila, že skutečná víra je ve vztahu k Pánu (posun „z mozku do srdce“). Absolvovala jsem spoustu duchovních obnov, exercicií a poutí a zakusila jsem, co znamená společenství (do té doby jsem se bez něj obešla a vůbec jsem ho nevyhledávala) a jak obrovský má význam, zvláště v těžkých životních situacích.

V roce 2014 další karcinom, tentokrát vaječníku, s četnými metastázami. Šok… V létě laparoskopie, při které se zjistilo, že v takovém stadiu se operovat nedá, takže nejprve tři cykly chemoterapie, v září čtyřhodinová laparotomie (operace břicha), závěrem další tři cykly chemo. Operace i léčba byly tentokrát hodně náročné, ale podporovalo mě obrovské množství přátel, rodina a zvláště úžasné děti. V té době už jsem spoléhala na Pána, a také jsem věřila v sílu přímluvných modliteb. V září 2015 jsem se zúčastnila diecézní pouti do Lurd, kterou jsem pojala jako děkovnou, ale rovněž jsem prosila o zdraví a vztahy v rodině.

Pak jako blesk z čistého nebe se v listopadu nemoc zase připomněla, a do toho i rozvod po 39 letech manželství. Nechápala jsem – přece jsem se v Lurdech tolik modlila… Z lidského pohledu vše vypadalo dost zle, možná beznadějně. Neměla jsem čas ani vydechnout, přišla další laparoskopie a po ní neosobní sdělení lékaře, že operovat se nedá vůbec, že zbývá jen důvěrně známá chemoterapie se všemi krutými dopady. Tělo na agresivní chemo reagovalo výrazným útlumem krvetvorby, takže léčba musela být ukončena a já v polovině března nastoupila na onkologii se 2 ks krevních destiček (normálně jich je 180-300 000). Jedna transfúze za druhou a odběr kostní dřeně, aby se vyloučil nebo potvrdil nádor v kostech… Dala jsem vědět všem známým, kteří věděli, za co a jak se modlit. Jsem si jistá, že pomohla i přímluva bl. Hroznaty, jehož jsem také prosila o pomoc. Plně jsem si uvědomovala, jak moc důležitá je víra a důvěra v Pána a jak nesmírným bohatstvím je, když člověk není sám a může věřit, že se za něj modlí ostatní, když on sám nemůže.

Po čtrnáctidenním pobytu v nemocnici mě propustili s tím, že krev je srovnaná, nádor v kostech se díky Bohu nepotvrdil, ale v chemoterapii se pokračovat nedá, to by prý byl hazard. Riskla jsem tedy znovu nástup do práce, neboť jsem se cítila skvěle. Koncem září 2016 přišla diecézní pouť do Říma (k závěru Roku milosrdenství), a na lednovém setkání „Ježíš uzdravuje“ jsem při modlitbě za nemocné měla pocit, že cítím trochu teplo na operovaných místech. V únoru kontrola na PET/CT (nejdokonalejší zobrazovací metoda) ukázala, že po nedokončených chemoterapiích jsou metastázy pryč. Zázrak? Ano!!! Neexistují slova pro vyjádření vděčnosti. Pánu i všem přimlouvajícím se, včetně Koinonie v Liticích.

Březnové setkání „Ježíš uzdravuje“ mě pak utvrdilo v tom, že za všechno může Pán. Padlo slovo o uzdravení z gynekologického karcinomu a já věděla, že je adresováno mě, přímo od Pána.

Marie
(redakčně zkráceno)

 

Kristus vstal z mrtvých !
Před dvěma lety jsem měl problém s pravým ramenem. Při oblékání, při práci, při upínání pásů v autě nebo v určité poloze při zvedání ruky mě rýplo v rameni. Snažil jsem se najít si vhodnou polohu ruky, abych tím zmírňoval bolest, avšak postupně jsem si na to zvykl, takže jsem k lékaři nešel a o léčbě ani nepřemýšlel.
Několik let jezdím na setkání do naší komunity Jan Křtitel, kde se setkávám se svými milými, úžasnými sestrami a bratry v Kristu. Při jednom ze setkání „Ježíš uzdravuje“, které se konalo asi po půl roce trvání mých tehdejších bolestí, jsem ovšem na své rameno ani nemyslel, protože mi spíš připadalo, že uzdravení potřebují jiní, kteří mají vážnější problémy a nemoci. Pak ovšem zaznělo slovo poznání, že Pán někomu uzdravuje nemocné bolavé rameno, a po chvilce váhání jsem si uvědomil, že bych to mohl být já. Pomalu jsem zkoušel hýbat rukou všemi směry a bolest jsem necítil. Pak jsem ještě zrychlil pohyby rukou, a bylo to stále bez bolesti.
Díky Pánu za jeho milost a uzdravení, které mi dal a dává skrze sestry a bratry ve vzájemných  modlitbách aspolečném vzývání Ducha svatého. Po svém uzdravení jsem si sice myslel, že když už jsem relativně zdráv, není třeba často na setkání „Ježíš uzdravuje“ jezdit, ať jezdí jiní lidé, co to potřebují, jenomže brzy mě Duch osvítil , že je třeba neochabovat a těchto setkání se účastnit: modlit se za psychické a fyzické uzdravení sester a bratří nejen z Koinonie, ale i za ty, kteří ještě našeho Pána a Spasitele nepoznali.
Při posledním sobotním setkání 18.3.2017 mluvil Alvaro o tom, že se máme ve víře modlit a vkládat ruce na nemocné, a já si znovu připomněl uzdravení svého ramene. Ano, je důležité se za sebe navzájem modlit ve víře, za psychické i fyzické uzdravení, neboť síla modlitby se projevuje zejména ve společenství.
Ať Pán žehná Koinonii na cestě této služby!
František
 
 

 

Žalm (zhudebněný) – Kéž byste dnes uposlechli jeho hlas: Kéž byste dnes uposlechli jeho hlas

Fotografie