Dopis generálního pastýře k době postní 2019

v evangeliu nacházíme obrat typický pro vývoj biblické myšlenky ohledně odměny – totiž že každý nese tíhu svých hříchů. Nelze tedy připisovat odpovědnost druhým, jak naopak zastává jistá dětinská a Starým zákonem zavánějící teologie odplaty, která je dnes velmi oblíbená a nepatřičně užívaná pro uplatňování sobeckých nároků a oddalování vlastního obrácení.

Zdá se, že se v současné době znovu rozpoutal hon na čarodějnice, přičemž čarodějnicemi jsou samozřejmě vždycky ti druzí. Zaznívá tedy volání vybízející ostatní k obrácení, jako by ti, kdo po něm volají, byli k tomu plně oprávnění.

V 9. kapitole Lukášova evangelia čteme: Všem pak řekl: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, nes každého dne svůj kříž a následuj mne. Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však přijde o život pro mne, zachrání jej (Lk 9,23-24). Oslovuje mne, že Ježíš používá přivlastňovací zájmeno („svůj“), aby tak ukázal, že obrácení nemůže nastat nijak jinak než osobně. Jsem to já, kdo se musí obrátit, nikoli ti druzí. A toto je novost typická právě pro Ježíše, jenž přivádí k naplnění biblickou myšlenku: já sám jsem zodpovědný za své obrácení.

Zde nejde o život těch ostatních, ale právě o ten můj. Musím tedy pracovat především sám na sobě. Soustřeďme se proto v této postní době na to, co přemáhá naše sobectví, a konejme kroky, jimiž nehledáme pouze svůj vlastní prospěch.

Někdo mi možná namítne: a co pravda? A hřích druhých? Cožpak nemáme poukázat na to, co je špatné? Odpověď je velmi prostá: 1. list Korintským 13 – velepíseň lásky. K bratru je třeba přistupovat s milosrdenstvím. Pravdu musí vždy filtrovat láska, a láska mezi bratry se nazývá milosrdenství.