„Advent“, čas očekávání
Z hlediska nauky víme, že advent znamená připomínku vtělení; můžeme ale očekávat ještě něco nového na existenciální rovině?
Je to otázka, která tkví v našem srdci a která se častokrát ozývá jako ta nejdůležitější mezi našimi nejrůznějšími každodenními problémy. Jsme totiž natolik utiskováni našimi potřebami, že to, co v nás nejvíce ochabuje, je právě naděje, že by se mohlo ještě něco změnit.
Jsme tak trochu jako hebrejský národ zotročený v Egyptě, který už nevěřil v existenci nějaké zaslíbené země; přesto ale existovala a byla pro ně předurčena. Nebo bych se mohl nechat inspirovat událostmi ze života Jana Křtitele: podobáme se Zachariášovi, který už ani neočekával vyslyšení své modlitby počít dítě.
Ale právě v tomto kontextu se stalo to, co by nikomu ani nepřišlo na mysl: zjeví se anděl a zvěstuje brzké narození syna, Jana, který se stane Křtitelem. Stejně tak na poušti se Hospodin zjevuje Mojžíšovi; událost nečekaná a ani zdaleka žádaná či předvídaná. V obou případech se Bůh zjevuje se zvěstí. V jednom případě Bůh vybízí Mojžíše, aby šel za zotročeným lidem a ohlásil jim brzké osvobození (srov. Ex 3,16), v onom druhém pak anděl praví Zachariášovi, že jeho prosba byla vyslyšena (srov. Lk 1,13). Ani jeden však neuvěřil této zprávě; nebyli schopní něčemu takovému uvě- řit, ale zejména nebyli s to se naučit nový jazyk, jazyk zvěstování. Zachariáš oněmí, Mojžíš se bude muset opírat o Árona.
Musíme se naučit používat mluvnici víry, nikoli faktických okolností. Naší skutečnou těžkostí je totiž používání mluvy, která je někdy otevřeně v rozporu s realitou; jde o to, abychom se naučili používat jazyk naděje.
Představme si Mojžíše, který přichází za svým lidem v otroctví a ohlašuje mu blízké osvobození, nebo Zachariáše, který musí říct především sám sobě, že jeho manželka počne: je to nesmyslné mluvení nebo mluvení s vírou? Bohužel velmi často jsme němí, nakolik jsme neschopní slov, která jsou cítit proroctvím. Abychom se otevřeli novým Božím věcem, je nutné se naučit mluvit prorocky.
Zachariáš se poučil a na tabulku napíše nové jméno pro svého syna: „Jan“, což znamená „Bůh je milost, Bůh vyslyšel, Bůh prokázal milosrdenství“. Od toho okamžiku se Zachariášovi vrátí slova a začíná prorokovat.
Milovaní, buď se otevřeme novým věcem, nebo se uzavřeme tváří v tvář tyranii času, který plyne bez překvapení. Bůh chce, abychom se vymanili z tohoto otroctví a otevřeli se postoji očekávání. Ne- záleží na tom, zda pak očekávaného dosáhnu či nikoli: důležité je, že očekávání nás činí stále mladými a obratnými, jako jsou orlové, létající ve výšinách. „Advent“ znamená zaujmout postoj, spočívající v tomto: věřím a očekávám, protože doufám v naplnění příslibů. Umět se znovuzrodit k proroctví! To je pro nás i naši komunitu výzva.
Jan Křtitel je člověkem zvěsti, člověkem budoucnosti, pronikavého pohledu, protože vidí daleko a nad dneškem nemalomyslní. Proto nebuďme němí! Popravdě řečeno, nejde nám jen o pouhé vysly- šení, ale hlavně o sílu, která se rodí z očekávání vyslyšení. A proto se směle navraťme k prohlašování příslibů: posilněme naději vzájemným povzbuzováním, utvrzujme se v jednotě usilujíce o společenství, aniž bychom opouštěli naše setkávání.
Každodenní prohlašování, neustálé povzbuzování, vytrvalá účast na komunitních setkáních: tři závazky pro letošní advent!
Plzeň-Valcha, 24. listopadu 2017
P. Alvaro Grammatica
generální pastýř