„Připomínej si celou tu cestu, kterou tě Hospodin, tvůj Bůh, vodil po čtyřicet let…“ (srov. Dt 8,2)

Tento verš velmi dobře interpretuje, jaký by měl být náš postoj víry: připomínat si, jací jsme byli a co pro nás Bůh udělal. Na této paměti závisí naše věrnost. Proto biblický text pokračuje výzvou k dodržování Hospodinových přikázání a k tomu, abychom v bázni chodili po jeho cestách (srov. Dt 8,6).

Myslím si, že věrnost má původ v tomto zpětném pohledu, který je nabitý pravdou a pokorou. Rozpomenout se, jací jsme byli a čeho se nám dostalo, nás otevírá vděčnosti, uzdravuje ode všech nároků, dodává nám sílu v těžkostech a utvrzuje v naději na splnění příslibu. Zaslepenost vůči tomu, jací jsme byli, vede jen ke vzdoru, zklamání a rozdělení; jsme zahořklí, mnohé si nárokující a nakonec zoufalí, protože už nespoléháme na Boha, ale pouze na svoje pomíjivé síly.

Doba adventní nám vlastně jen připomíná, že je to Bůh, kdo se rozhodl jít nám vstříc a kdo nám nabízí sebe; nejsme to my, kdo si něco zasloužíme. Kdyby nás Bůh nenavštívil, nebyli bychom osvobozeni od našich hříchů. Každý z nás byl navštíven skrze komunitu a v komunitě je i nadále obdarováván Božím navštívením. Abychom si to uvědomili, stačí se zastavit a ohlédnout se, jací jsme byli. Pokud jsme byli lepší, pak má smysl opustit cestu, po níž jdeme, ovšem pokud jsme lepší teď, tak stojí za to pokračovat.

Být věrní závisí na pohledu vděčnosti za to, co jsme dostali.

Víc než kdy jindy je naléhavé, abychom znovu získali mystiku paměti jako Maria, která chránila, připomínala si přijatá zaslíbení a byla pozorná k událostem svého života (srov. Lk 2,51).

Slepota jako poslední důsledek vždy vede nejen k nějakému opuštění, ale k opuštění, které je oděné falešnými výmluvami, jejichž znamením je obviňování bratří. „Vzhledem k tomu, že ten druhý je zlý, tak mám právo odejít…“: to je klasická věta k umlčení srdce, které se dožaduje toho, abychom uznali Boží dar, který jsme obdrželi. Potřebujeme mast k potření očí: ne abychom viděli budoucnost, ale minulost. A skutečně – vize bez paměti je modloslužbou.

Advent je ideální čas k tomu, abychom se zastavili, viděli, děkovali a znovu nabyli sílu k pokračování cesty v Koinonii.

Neukládám žádná konkrétní pokání, protože vím, že každý si bude umět vybrat ta nejadekvátnější. Doporučuji Ti však, aby sis každý den připomínal, jaký jsi byl a co v tobě Bůh vykonal.

Všem přeji dobré vzpomínání.

Plzeň-Valcha, 23. listopadu 2018

P. Alvaro Grammatica
generální pastýř