Mladí Češi v italské Oáze Camparmò (25.-27. dubna 2008)

V pátek okolo páté hodiny ranní jsme společně vyrazili z Plzně. Cesta autobusem byla spíš zdlouhavá a jednotvárná, nehledě na objížďky, zákazy apod., přesto jsme se však vůbec nenudili.

V průběhu cesty jsme se marně snažili vymyslet ryze český pokřik, kterým bychom se Italům představili. Přišli jsme na slogan: „Pivo, víno, rum, to je český um“, dál jsme se nedostali… No, posuďte sami, asi to není dost dobrá prezentace na mezinárodni úrovni. A už vůbec by to nebylo svědectví, které chceme dnešnímu světu předložit!

Ihned po našem příjezdu do Camparma jsme se zapojili do společného programu. Začalo to velmi zostra – kolektivními hrami, při nichž jsme se navzájem povzbuzovali, pokřikovali na sebe a smáli se. Postřehli jsme, že naše kultura a mentalita se možná trochu liší, ale to nás nezastavilo v budování vzájemného přátelství.

Svědectví ze setkání Ježíš uzdravuje 12. – 13. dubna 2008

Svědectví

Kristus vstal z mrtvých !

Milí přátelé, posílám Vám svědectví o velkém zázraku, který se stal 12. dubna 2008 v Liticích. V roce 1988 začaly mé problémy s páteří, nemohla jsem se ani předklonit, abych vykonala hygienu. Bolest vystřelovala až do břicha, zkoušela jsem to překonat, ale výsledkem byl výhřez ploténky. Měla jsem velké bolesti v pravé noze, nemohla jsem na ni ani šlápnout. Následkem bylo ochrnutí nohy. Lékaři mě léčili infuzemi a nasledné vyšetřeni s kontrastní látkou potvrdilo „oživení“ končetiny. Zůstaly mi však 20 let velké bolesti pravé i levé nohy, a v letošním roce mě čekala operace páteře.

V dětství jsem chodila do kostela, ovšem naposled jsem byla při křtu mé dcery Dity v roce 1974. Stále jsem však cítila, že v mém životě něco chybí. Začala jsem tedy v roce 2007 o vánocích chodit do kostela – po 33 letech. Ježíš pro mě připravil cestu, a tak jsem se dostala až k vám do Litic na setkání „Ježíš uzdravuje“. Celé setkání jsem prožívala ve velké touze po uzdravení.