“Tváře umouněné od popela, ale kominík to není. Klobouk s peřím, luk a kamizola, ale lukostřelec to není. 🙂 Šaty s vlečkou, stříbrem vyšívané, ale princezna to není, jasný pane…“
Tuto hádanku Popelka opět položila v závěrečné pohádce letošního Pohádkového lesa, kterého se zúčastnilo 200 dětí v poměru 1:1 k dospělým 🙂
Děti si prošly pohádkovými stanovišti, na nichž za splnění požadovaného úkolu dostaly šípy pro záhadného lukostřelce. Začínaly u dračí rodinky, kde pomáhaly starému drakovi uhasit žízeň, pak se přesunuly k ohnivým ženám, aby společně namalovaly hořící oheň a o několik kroků dál už na ně čekaly opice s barevnými míčky, kterými se děti strefovaly do běhajícího banánu. Na dalším stanovišti si pro ně Rumcajs s Mankou připravili stezku “na slepo” a ani tentokrát nesměl chybět motýl Emanuel, který střežil Makovou Panenku před pavoukem, a proto ho děti při podlézání pavučiny nesměly vzbudit. Pohádkovou společnost doplňovala Víla Amálka, Křemílek a Vochomůrka, Čert a Káča s hodnou pastýřkou… Pod lípou u kostela na malé šikulky čekal hladový medvěd. Děti se pořádně se zapotily, aby pro něho přinesly med od pracovitých včelek, které si ho poctivě hlídaly. Ve farním areálu měly děti možnost, vyskoušet si střílení z luku, chytat s vodníkem u studny rybičky a hrníčky :-), vyskákat se na trampolíně, zatančit si se saškem či vílami nebo si vyhrát na jiné zábavné aktivitě. Do závěreční pohádky se měl možnost zapojit každý, buď jako účastník královského turnaje v lukostřelbě nebo při přebírání čočky, tedy v našem případě fazolí :-), anebo si zatančit na plese, při kterém si princ vybíral nevěstu. A myslím si, že holčičky nejvíc ocenily to, že i ony si mohly vyzkoušet střevíc, který Popelka ztratila. A nakonec jsme přece jen objevili tajemství onoho záhadného lukostřelce, když na Popelčinu hádanku, kdo to vlastně je, sálem plným dětí zaznělo: POPELKA!
Jsme vděční Pánu, že nám požehnal nádherným počasím, krásnou učastí a úžasnými spolupracovníky 🙂
Ludka
Fotografie
